Ve chvíli, kdy píšu tyhle řádky mám za sebou náročných 24 hodin. Chvíli se držím, pak zase brečím, bolí mě žaludek a tak furt dokola. Včera jsme totiž přišli o našeho králíka; sedmiletou Baxi Bobinu.
Počítala jsem, že ta chvíle nastane. Baxi měla zdravotní problémy cca půl roku. Na veterině jsem za poslední měsíc a půl byla jako doma. Nicméně, že se zdravotní stav rychle zhorší během pár dní, na to jsem připravena nebyla.
Včerejší pochůzka k veterináři se tak stala naší poslední. Jsem moc vděčná mému příteli, protože mi byl celý včerejšek velkou oporou, a do poslední chvíle jsme s Baxi byli oba dva.
Nechat ji uspat bylo nejtěžší rozhodnutí za poslední dobu. Ale nešlo to jinak.
Odpočívej v pokoji, naše králičí holčičko. Moc nám chybíš! Bez tebe je doma prázdněji.
Je mi to líto, ale udělali jste dobře. Celou dobu jste se o ni dobře starali. Jsem ráda, že jsem stihla Baxi poznat. 🙂
Věřím, že pro Baxi to bylo vysvobození, ale to nic nemění na tom, jak smutné to je. Soucítím a je mi to moc líto!