Dnes si připomínáme smutné výročí naší země, a sice 50 let od okupace vojsky Varšavské smlouvy. V médiích probíhají rekonstrukce událostí, ve městěch se odehrávají vzpomínkové akce a lidé vzpomínají, co před těmi padesáti lety dělali a jak to vnímali.
Dokud se o této události bude mluvit, nikdy nezapomeneme, je ovšem potřeba informovat především mladou generaci aby věděla, co předcházelo tomu, že si svobodně cestují, poslouchají, co se jim zamene, nebo že si můžou koupit prakticky cokoliv bez toho, aby obchody zely prázdnotou. Je důležité informovat o tom, že demokracie není samozřejmost. Proto díky všem, kteří informují ať už jakkoliv o dobách (ne)dávno minulých.
Moje generace už povědomí o této události postupně ztrácí, jak jsou na tom potom ti mladší?
Když jsem byla na základce, končili jsme v dějepise druhou světovou válkou. Zajímalo by mě jak je to teď, dojdou učitelé až ke komunistickému převratu? Dojdou k invazi v ’68? Na střední jsme nedošli o moc dál, takže novodobé dějiny byly hlavně o samostudiu a osobním zájmu každého z nás.
Myslím, že pořád společnost jako celek tápe, jak novodobé dějiny uchopit tak, aby se “netasily kordy”. Je to stále příliš citlivé téma a oba tábory hájí svoji ideu. Navíc, ve společnosti to opět začíná bublat a odráží se to na výsledcích ve volbách, ale o tom třeba jindy.
Je důležité se o rok ’68 zajímat stejně jako o roky, které následovaly. Jak se to stalo, že ještě v noci šli lidé spát ve svobodné zemi a ráno tu byli okupanti? Pořád máme okolo sebe pamětníky na osudný rok ’68, je potřeba toho využít a zeptat se.
Osobní vzpomínky jsou určitě skvělou možností, jak se dozvědět více a nespoléhat se primárně na učební osnovy. Ve spoustě rodin žijí lidé v oddělených bublinách, komunikace vázne, ale zkuste se alespoň zeptat, jestli na tento den chtějí zavzpomínat. Za pokus to stojí.
Nebo si přečtěte chytré knihy, podívejte se na filmy (třeba Pelíšky) a šiřte povědomí o ’68 dál, aby se historie už nemusela opakovat. Je to důležité.