Glitter Shard

Po dlouhých osmnácti letech se do Česka tento týden vrátila reality show Big Brother. Soutěž, při které je 16 lidí zavřených v jedné vile pod neustálým dohledem kamer. Ten kdo vydrží soutěžit nejdýl, odnese si 2,5 milionu korun. Zkoukla jsem první čtyři díly, a musím uznat, že každý, kdo do toho dobrovolně jde, má můj obdiv. Já bych to nezvládla. Proč? Jsem domácí typ. Nedovedu si představit opustit na delší dobu přítele, rodinu, kamarády a ještě s nimi úplně ztratit kontakt. Mám ráda svůj klid. Více lidí na malém prostoru, prakticky nulová šance na soukromí a neustálý hluk mě štve. Několikrát jsem si vyzkoušela prázdninové soužití s ostatními průvodci, a i když byla sranda, občas už to skřípalo. Mám ráda čistotu a štvou mě nepořádní lidi (pokud zasahují do mého prostoru). Nedovedu si představit, že bych měla zakázáno sprchovat se, nebo jíst kdy chci. Nechci být veřejně na očích, přílišná pozornost mi nedělá dobře. Ve zkratce: jsem moc pohodlná na to, abych delší dobu žila s lidmi, k...

Dny ubíhají jeden za druhým, a za chvilku tu máme Vánoce. A co znamenají Vánoce kromě pohádek, cukroví, které už nikdo nechce a nekonečné mísy salátu? Dárky! Pokud taky každoročně váháte, čím obdarovat svoje blízké, přináším několik osvědčených tipů, kde najít milé pozornosti. Lokální trhy nejsou jen místem, kde sehnat domácí vajíčka, nebo bůček. Občas na nich najdete i stánkaře s DIY věcmi. Kabelky, náušnice, řetízky, mýdla… Výběr je velký. Já osobně ráda podpořím šikovné lidi. Slevomat.cz využívám jako pomocníka už léta. Člověk sice musí proscrollovat nekonečným seznamem káv, kalendářů a zážitků všeho druhu, sem tam se mi však poštěstí a najdu něco, co by mě na první dobrou nenapadlo koupit. Loni to byli čajoví medvídci a pivní želé. Návštěva fantasy obchodu mě nikdy nelákala. Minulé Vánoce jsem do něj zamířila poprvé, a mile mě překvapil. Odnesla jsem si Bertíkovy fazolky tisíckrát jinak a Máslový ležák. Zkuste třeba imago.cz. Chcete oznámit těhotenství, zaznamenávat výlety, ...

Včera jsem začala číst Dubajku . Další z příběhů letušky společnosti Emirates. Bohužel mi fakt nesedl styl, jakým autorka píše. Na každé stránce zdrobnělina typu papú, sníďaňka, večeřka, to se nedá. V kombinaci s deníčkovými zápisy a absencí fotek, jsem čtení nakonec vzdala. Nedělám to často, většinou knížku dočtu, ale na druhou stranu, proč se trápit? Na nedočítání nevidím nic špatného . Čteme pro sebe, a nesoutěžíme kdo toho přečetl víc. Když mi knížka nesedne a je jenom půjčená, s klidným svědomím ji přinesu zpátky do knihovny. Pokud je moje a vím, že by zabírala místo, odložím ji do knihobudky. Nechávám si jenom takové kousky, ke kterým mám vztah. Dubajka není první u které jsem to letos vzdala. Nedočetla jsem třeba tolik chválený Šikmý kostel. Vážně jsem mu (už podruhé!) chtěla dát šanci. Nicméně mě prostě nebavil. Když je knížka utrpením, určitě si najde jiného čtenáře. Thank U, next! Náhled: Fotka od  51581  z  Pixabay

Za měsíc a kousek odevzdám klíče, a úplně naposled za sebou zavřu dveře současné práce. Pravděpodobně se mi dost uleví. Na druhou stranu nejspíš malinko propadnu panice; co teď? Po období, kdy mí blízcí nevěřili, že opravdu seberu odvahu a ze současného zaměstnání odejdu (už se to nedá zvrátit), si aktuálně procházím sérií dotazů jestli už mám něco nového. Občas si fakt vyčítám, že nedokážu ututlat zásadní zprávy dost dlouho na to, aby ve mně podobné otázky nevyvolávaly stres. Když pominu dané plány na leden, mám začátek roku 2024 volný. A volné dny chci využít k hledání nové práce. Otázkou však je, po jaké profesi se dívat. Mám totiž dva problémy: I. Zajímá mě hodně povolání (od floristky, přes prodavačku ve zdravé výživě, koordinátorku eventů, markeťačky, copywriterky, až po letušku)! a II. Pozice po kterých jsem odmala toužila už mám za sebou ( průvodkyně , knihovnice , obsluha infocentra). Nabízí se tedy otázka Kam se mnou? Zatím jsem nepřišla na klíč, kterým budu budoucí zamě...

V poslední době jsem si oblíbila platformu Seznam médium . Píše na ni kdokoli, kdo má chuť sdílet (cokoli). Na Médiu se hodně řeší mezigenerační střety, a to mě přivedlo k dnešnímu článku. Pokusím se zamyslet nad tím, jestli jsme my-mileniálové a Gen Z líní a rozmazlení ve vztahu k práci. Říká se totiž, že chceme brát velké prachy za nic, pracovat jen pár hodin a hlavně si chceme užívat. Nejdůležitější ze všeho je podle mě přistoupení na názor, že celá věc je černobílá. A nejde házet všechny do jednoho pytle. Dále si myslím, že přestože má každá doba „to svoje“, zrychlení, stres, výchova a dění ve společnosti, kterému jsme dennodenně vystaveni, se promítá do všech sfér našeho života. Tedy i do pracovního prostředí. To nás nijak neomlouvá. Na druhou stranu je zapotřebí uznat, že život rozhodně není procházka růžovou zahradou (ani nikdy nebyl), a době se musíme přizpůsobit. Časy, kdy naši prarodiče a rodiče pracovali pro jednoho zaměstnavatele celý život, jsou už pryč. Když přijde řeč n...