V průběhu června jsem se naprosto spontánně rozhodla, že se přihlásím na intenzivní letní anglický kurz, který pořádá jedna jazykovka. Dnes mám za sebou polovinu kurzu a v článku bych vám ráda popsala, jaké to tam je 🙂
Hned na úvod můžu říct, že 26 hodin angličtiny v 5 dnech mi dává pořádně zabrat a třetí den pociťuju malinkou krizi, přesto to nevzdám.
Naše studijní skupina se skládá z 10 lidí v rozmezí 18 – 60 let, každý z nás je na tom s angličtinou jinak, obecně je ale kurz určený středně pokročilým. Běhěm pěti hodin vúky se na nás vystřídají tři lektoři, někteří z nich jsou rodilí mluvčí. Střídání lektorů se mi zdá fajn, protože slyšíme pokaždé jinou výslovnost.
Hodně pracujeme ve dvojici, což mě moc nepotěšilo, ale dává to smysl, protože jak jinak pracovat s deseti lidmi. Učíme se i trošku gramatiky, v globálu ale hodně mluvíme, převážně v té dvojici, něco malinko i do éteru. Výuka je doplněná i o poslech a hraní her, to mě baví.
Od tohoto týdne neočekávám žádné zázraky, ale přihlásila jsem se hlavně z těchto důvodů: Jedním z nich bylo smysluplné využití volného času, který se mi krátí. Dalšími důvody jsou kontakt s rodilými mluvčími, získání dalších frází, slovíček a poznání nových lidí. Potřebuju totiž hlavně mluvit, anglicky rozmumím dobře, psát mi taky celkem jde, ale s mluvením je to horší. Mám omezenou slovní zásobu (v čemž mi kurz tak moc nepomůže), ale hlavně musím získat více sebejistoty a spontánnosti, ne skládat minutu jednu větu.
Přesto už teď po třech dnech znám o něco více slovíček než na začátku, za to jsem ráda. Určitě nebylo špatné rozhodnutí se na kurz přihlásit. Nicméně, začínám mít názor, že příště si radši místo skupinového kurzu zaplatím soukromého lektora/ vyjedu do zahraničí, protože se přece jen necítím úplně dobře v tak různorodé skupině lidí a mám i další důvody, proč se mi to zdá jako lepší volba.
Děkuju za přečtení a doufám, že brzy dopíšu alespoň jeden z rozepsaných článků 🙂
Ono bacha, zahraničí ti může dát hodně, ale taky nemusí. Já třeba teď už tři týdny bydlím v Německu, ale nemůžu říct, že by se mé znalosti nebo schopnosti domluvit se zatím úplně hodně zlepšily. Trochu ano, to jo, ale jde to pomalu. 🙂
Držím palce s dalšími jazykovými pokusy a sbíráním zkušeností! Mluvení je nejhorší v každém jazyce, aspoň pro mě. 😀 🙂
Vlasti, četla jsem to na tvém blogu, jsi dobrá! Ať se ti v Německu daří 🙂 Jj, slyšela jsem taky o tom, že člověk jel do zahranicí se učit anglicky a naučil se obstojně polsky 😀