Tuhle příhodu jsem si dlouho nechávala pro sebe, protože jsem se za ni styděla, a do nedávna jsem ji neměla zpracovanou. Teď už o ní moji blízcí ví, takže se o příběh, který se opravdu stal podělím klidně i s vámi.
Vraťme se do konce roku 2021, kdy jsme se s přítelem stěhovali z Brna. Několik týdnů byl pořádný fičák, a prožili jsme hektický konec roku. Jednou takhle večer jsem se vracela z knihovny. Byla jsem unavená, a trošku rozladěná bezdomovcem, co se nám ochomýtal kolem domu.
Pamatuju si, jak jsem přišla domů, a měla s přítelem menší výměnu názorů, už netuším o čem. Do toho jsem pojídala jabko. Najednou, nevím, jak se to stalo, mi celkem velký kus zaskočil v krku. Začala jsem se dusit. Kašlala jsem a hekala. V těle jsem si tímto spustila bouři.
Ta noc pro mě byla jedna z nehnusnějších v životě. Bolelo mě na hrudi, měla jsem pocit, že mi jabko uvízlo v krku a nemůžu pořádně dýchat, bolelo mě břicho, brečela jsem a nevěděla, co dělat. Skoro jsem nespala, a bylo mi hrozně.
Druhý den ráno se situace nezlepšila. Furt mi bylo blbě a tlačil mě hrudník. Omluvila jsem se z práce, a jako spráskáný pes se vydala na ORL. Bylo mi neuvěřitelně trapně. Mladá dospělá holka, co neumí sníst jabko! Ostuda!
Doktorka mě vyšetřila a konstatovala, že víc udělat nemůže. Musím prý do nemocnice, protože situace může být vážnější, než jsem si myslela. A tak jsem jela. V době další covidové vlny, kdy zdravotníci měli plné ruce práce. Opět jsem se cítila blbě, že otravuju s takovou blbostí.
Prošla jsem urgentním příjmem, vyšetřili mě, což už si pořádně nepamatuju, a nakonec jsem musela projít endoskopií, aby se podívali, jestli mi jabko opravdu uvízlo. V nemocnici jsem nakonec strávila asi osm hodin. Žádný z doktorů se nezlobil, s čím že je to otravuju, za což jsem byla fakt vděčná. Věřím ale, že příhodu s jabkem můžou vykládat jako historku z nemocnice 🙂
Výsledek vyšetření ukázal, že jabku se podařilo doputovat do žaludku. Ve chvíli, kdy mě tlačil hrudník, a trpěla jsem nevolností, bylo už pryč. Nicméně mi poškrábalo jícen, a proto mi bylo tak špatně. Doporučili mi koupit si volně prodejné léky, a počkat pár dní. A světe div se, trvalo to asi týden, ale nakonec jsem zase byla fit.
Blbé je, že od té doby mám fobii z jablek. Ať už to zní jakkoli debilně. Rok jsem jabko do pusy nevzala. Taky se mi stává, že jakmile hltám a nejím v klidu (když jím, musím si dávat extra pozor), mám pocit, že mě opět jídlo tlačí. Chvíli jsem kvůli tomu brala i léky na předpis. Jím mnohem pomaleji než dřív, a nemluvím s plnou pusou.
Co z toho vyplývá? Buďte k sobě pozorní, a bacha (nejen) na jabka!
Náhled: Photo by Priscilla Du Preez on Unsplash
Panejo, to je docela drama! Vůbec se nedivím, že teď nechceš jíst jablka. Já jednou po utopencích dostala dost ošklivou blicí chřipku a od té doby jsem je neměla. Nějak na ně už nemám chuť. Tak hlavně že to dobře dopadlo!
Jj, bylo to nečekané drama 🙂 Někdy ani člověka nenapadne, co za absurdity se můžou stát.