Jak se mám a co dělám

Haló, zbyl na tomhle blogu ještě někdo? Nebo už jsou všichni pryč?

Ať je to jak chce, po dlouhé době jsem si řekla, že bych se tu mohla ozvat (a možná se rozloučit?). Napíšu to na férovku; v uplynulých měsících jsem na psaní neměla vůbec náladu (a někdy taky energii). Nechápu, jak se stalo, že už máme květen a přijde mi, že tenhle rok extrémně rychle utíká.

Co jsem nastoupila v lednu do nové práce, moje dny se točí kolem života kancelářské krysy a autoškoly. A když mám náhodou trošku volno, žiju sociálně (kamarádi/rodina/kulturní akce/túry po Beskydech). Psaní na blog mě momentálně nebere a možná, možná časem blog zruším úplně. I když je to škoda, protože jsem tu za ty roky napsala toho dost. No, ještě si to rozmyslím 🙂

Přeji hezké slunečné dny a někdy příště ahoj!

P. S. V uplynulých měsících:

• Jsem se ocitla na koncerte Lordů (jak se stalo?). Bylo to zajímavé 😀 Metaloví fanoušci nosí husté outfity.
• Snažila jsem se řídit (bez komentáře).
• Byli jsme s přítelem na 5 dní v Třebíči a okolí (moc doporučuju hrad Bítov, a v Třebíči na náměstí kavárnu Obývák).
• Byli jsme s přítelem na stand-upu Na stojáka = byl to fajn večer.
• Viděla jsem konečně v divadle Hrdého Budžese (miluju!)
• Několikrát jsem navštívila Brno (navždycky město, které bývalo mým domovem a kam se ráda vracím).
• Viděla jsem seriál Jeden den (dostal mě).