Domča je osobnost, to se pozná a myslím, že to poznáte i při čtení rozhovoru. Probereme jak dlouho trvá napsání knihy, hypochondii a mnohem více 🙂
http://www.dominika-vankova.cz/
Domčo, popisuješ se jako hypochondr, jak se to projevuje?
Občas dost kuriózně 😀 Možná by to vystihlo slovní spojení „dělat z komára velblouda“. Až na to, že pro mě je ten velbloud skutečný, zmutovaný, smrtelně nebezpečný, zaměřený jenom na to, aby mi ublížil, přičemž v mojí hlavě mě už dávno přizabil a já to na sobě skutečně cítím a nemůžu se přesvědčit o opaku. Zní to, jakože to je legrační a lidé mají tendenci to zesměšňovat a utahovat si z nás, ale my trpíme, jakkoliv nesmyslně se naše obavy můžou ostatním zdát. Je to vážná věc, s kterou je třeba se rvát.
Jak se ti zalíbila kniha Austina Kleona Kraď jako umělec? Doporučila bys ji?
Obě jeho knihy jsou skvělé, je v nich spousta nápadů a tipů a kreativního člověka dokáže celkem dobře usměrnit, aby nebyl tolik ztracený ve všem tom svém tvoření, ale bych řekla pravdu, o fousek víc se mi líbila jeho druhá knížka Ukaž, co děláš. Je to ale jen tím, že jsem si z ní já osobně a pro mou práci měla víc co vzít.
Více si knihy půjčuješ nebo kupuješ?
Jak kdy. Ráda to kombinuju všechno dohromady. Ty knížky, o kterých vím, že mi sednou, že je potřebuju mít na poličce, dívat se na ně a vracet se k nim, ty si prostě musím koupit a je jedno, jestli jsou úplně nové z knihkupectví, antikvariátu nebo od někoho z druhý (třetí, čtvrtý,…) ruky. Do knihovny chodím poměrně často pro odbornou literaturu (studium k psaní mých knih), tituly s osobním rozvojem anebo beletrii, u které si nejsem jistá, jestli mi sedne a nechci riskovat zbytečnou koupi.
Jakou svou knihu nebo povídku bys nám doporučila? Vyšlo ti něco v některém z nakladatelství?
Z povídek to je Srdcetep, který vyšel v knize DivergentCzech v nakladatelství CooBoo a myslím, že povídky všech holek v souboru jsou velice povedené a určitě stojí za přečtení.
A co se týče mých knih… to je TAK těžký, si vybrat! 😀 ale asi bych čtenáře nasměrovala na svoji Duši (já ty dvojsmysly s názvem miluju ). Je to YA – fiction, akční, dost paranormální a taky zamilovaný, ale především to je o osudu a druhých šancích, které je třeba chytnou a nepustit, ať to stojí co to stojí. A to nejlepší na ní je, že je zdarma k přečtení všem, kdo chtějí! (stažení na: http://dominika-vankova8.webnode.cz/knihy/duse/ )
Představ si situaci, že se několik měsíců lopotíš s psaním knihy, pak dojdeš do nakladatelství a vydavatel ji sjede znechuceným pohledem a řekne, že takový brak nevydá. Co uděláš?
Tak. Psaní knihy (záleží jak komu, ale v drtivé většině) trvá déle, než několik měsíců. Je to velice zdlouhavý proces – od prvotního nápadu, jeho promyšlení, prvního psaní, oprav, čtení, přepisu, ladění,… Někdo je mág a dá to na první dobrou za pár týdnů, ale většinou to je strašná dřina a časužrout, když si vezmeš, že málokdo má prostor věnovat se psaní každý den celý den. Druhá část otázky, tedy že knihu odmítnou, je kupodivu častá odpověď – tedy pokud se odpovědi autor dočká. Je to ohromný nápor rukopisů na nakladatele a není ani trochu výjimkou, že na poprvé rukopis neprojde. Neprojde ani napodruhé, třetí,… Neprojde ani po několika letech. Otázkou je, jak autor svůj příběh obhájí, jak kvalitně je napsán a co zrovna v čtenářském světě frčí. A poslední podstatná věc – je mi to líto, ale domácí autoři tolik české knihomoly netáhnou a toho se nakladatelé bojí. Snad se to ale změní.
Abych teda ale odpověděla 😀 Co udělám? Poděkuju za čas, který mému rukopisu redaktor věnoval, vezmu si k srdci všechny odborné, objektivní i subjektivní připomínky, zhodnotím, nakolik jsou pro mě relevantní a nabídnu svou knihu jinému nakladateli. A takhle to budu opakovat, dokud nenajdu člověka, který v mém příběhu uvidí to, co já a nedá tomu velkýmu snu zelenou! 🙂
Máš ráda nadpřirozeno a tajemno, jaké bylo to nejstrašidelnější místo, na kterém jsi zatím byla?
Všude, kde je tma anebo šero, jsem tam sama a zrovna se moje fantasie rozhodne, že je to kolem děsně zajímavý a něco se tam schovává. Taky mě straší pootevřené dveře – musí být buď úplně zavřené, nebo úplně otevřené, všechno mezitím mě děsí 😀 Konkrétně ale pro mě asi byly nejstrašidelnější táborové noční bojovky, kdy nás v noci poslali do temnýho lesa, kde na nás číhali za stromy, chmatali nás po nohou a naháněli do kopců a vyřazených vojenských bunkrů. Na to nikdy nezapomenu. Takže les v noci.
Navštěvuješ často knižní veletrhy? Který je nejlepší?
Byla jsem jen na Světe knih v Praze. Líbí se mi, že tam je prostě všude kolem tolik knih, až z toho jde hlava kolem, bohužel mě trochu ubíjí ten nápor návštěvníků, který je ale pochopitelný. Nicméně, ujít si to prostě nenechám a žádný knihomol jakbysmet! 🙂
Jak probíhá tvůj běžný den?
Můj běžný den je každý den úplně jiný, i když jeden společný vztyčný bod má – začíná kávou. Jsem na volné noze, takže nemám žádný pevný režim, nevím, co mě ten den (týden, měsíc, rok!) čeká, co budu řešit, jaký nápad přijde, jaký záměr konečně zrealizuju. Je to osvobozující a děsivý zároveň, protože všechno stojí a padá se mnou, s mojí kreativitou a odhodláním. Ale neměnila bych, i když je to boj a stojí to úsilí, je to pro mě svoboda, nic svazujícího, diktujícího, všechno to je o tom, jak JÁ se rozhodnu žít, co budu dělat, jak a kdy to budu dělat.
Na co se momentálně nejvíce těšíš?
Těším se na okamžik, který cítím v kostech, že se mi splní můj sen. Prostě tomu věřím, cítím to, vím to a taky to tak bude. („Otázkou není jestli, ale kdy.“) Tvrdě jsem pracovala, dala do toho všechno a teď už jen čekám, který okamžik bude TÍM, co mi obrátí život naruby a zase zpátky a já si řeknu: konečně. 🙂
Co ti vadí na lidech?
Předsudky, netolerance a neochota pochopit druhé.
Moje otázka od Domči:
TVOJE OTÁZKA: S jakým nejzajímavějším člověkem ses kdy setkala a co pro tebe to setkání znamenalo?
Setkala jsem se s dvěma umělci, jeden byl malíř a druhý básník. Zanechalo to ve mně silný dojem, že pořád existují talentovaní mladí lidi. Jinak, s žádnou celebritou jsem se nesetkala, já ani k žádné nevzhlížím.