Dětské knihy a komiksy mého srdce, zavzpomínej se mnou

S knížkou jsem se seznámila už jako dítě. Rodiče mi totiž každý večer přes spaním četli. Myslím, že tehdy vznikla moje láska ke knihám, která nejspíše potrvá celý život. V dnešním článku vám chci ty svoje nejoblíbenější dětské knihy představit.

Nejdříve začnu s knihou českou. U babičky jsem jako dítě našla starý výtisk Kocoura Mikeše od Josefa Lady. Kromě krásných obrázků je to i moc milé pohádkové čtení, kde neexistují moderní technologie a všechny novoty dnešní doby. Zkuste si někdy projít třeba vaši rodinnou půdu nebo sklep, kde by se mohly nacházet staré knihy. Můžete tam najít dobré kousky 🙂

Babička schovávala i komiksy, takže jsem doslova zhltla několik Čtyřlístků, možná jste je kdysi četli taky, bylo to dost oblíbené čtení třeba u vašich rodičů když byli malí. Vystupují tam zvířata v lidském oblečení, která mluví a každý z nich má určité vlastnosti. Nevím, jestli se to hodí přiznat, ale dlouho jsem si myslela, že Myšpulín je netopýr a on je to kocour! Se Čtyřlístkém se pojí i záhada, mohli byste mi poradit, třeba si vzpomenete. Kromě komiksu o Čtyřlístku byl v každém výtisku i komiks, kde hlavní postavou byl kluk, který měl trpaslíka, ráda bych věděla, jak se jmenoval, tak budu ráda, když mi napíšete 🙂

K narozeninám někdy okolo 8 let,  jsem dostala svoji první Jacqueline Wilson a knihu Thomase Breziny. I v těchto příbězích chyběly věci jako wifi nebo sociální sítě takže nevím, jestli by takové knížky současné děti četly, mě ale tyto knížky nadchly. Jacqueline psala (a myslím, že pořád píše) o holkách s různými problémy a nevyhnula se ani tématům, jako je třeba anorexie nebo dítě z dětského domova, zatímco Brezina (kromě jiných knih) vymyslel Tinku a Lisi, dvě čarodějné sestry, které si čarováním občas dost zavařily. Od Breziny jsem taky měla moc ráda Čtyři kamarády v akci nebo Klub záhad. Kde jsou ty časy, kdy jsem stránky prozkoumávala s “kouzelnou” lupou a plnila úkoly!

Okolo deseti let se ke mně dostala Pipi Dlouhá punčocha. I tu mám pořád doma. Pipi určitě znáte, když ne z knihy, tak z filmu nebo seriálu. Jako malá jsem chtěla využít Pipin skvělý styl uklízení, kdy si na nohy přidělala rejžáky a pak se klouzala po podlaze. To byl můj sen! Hrozně jsem jí záviděla opičku, Pana Nilssona, a to tak, že jsem se marně snažila ukecat rodiče, aby mi podobnou opičku pořídili. Pipi podle mě nikdy nezestárne, teda ta knižní.

Astrid Lindgren zmíním ještě jednou a to v souvislosti s Dětmi z Bullerbynu. Tu knížku jsem milovala stejně jako obrázky v ní! Jak si tak uvědomuju, tak pod rukama mi prošla i Lotta z rošťácké uličky, Karkulín ze střechy nebo Já chci taky do školy. Tyhle všechny knížky jsem měla doma. Naše dětská knihovnička doslova přetékala.

Trošku mě mrzí, že jsem z těch příběhů už vyrostla, jsou to krásné knihy. Ale jsem ráda, že v souvislosti s článkem jsem si na ně zase mohla vzpomenout 🙂 Abyste si nemysleli, že mě rodiče zásobovali jen knihami staršími chci zmínit, že jsem měla i všechny Harry Pottery. Moje srdce patří třeba taky Disneyovkám, nejoblíbenější knihou z továrny pana Disneyho je pro mě Malá mořská víla Ariel.

Některé knihy se mi ale jako dítěti vůbec nelíbily. Tak třeba Hans Christian Andersen jeho Malá mořská víla mě spíše děsila, stejně jako třeba Děvčátko se zápalkami. Taky Grimmové nebyli pro mě nic moc, prodávali je v různých sadách a jednu takovou jsem měla doma. Jo, vymysleli třeba Lociku (Rapunzel), ale bylo to dost drastické čtení.

Mám teď nějaké období vzpomínek a taky mě zajímá, jestli jste třeba četli ty stejné knihy, tak proto takové články 🙂

O tom, jak jsem se kvůli knihám málem stala asociálem si můžeš počíst tady.

Nádhled Pixabay.com, CC0 1.0.