Moje prateta vždycky říkala, že pod „celt“ ji nikdo nedostane a úplně tomu rozumím, protože lásku ke stanování jsem na rozdíl od přítele nikdy nesdílela. Takže zatímco on zasněně vzpomíná na prožité stanové chvíle, já totálně nechápu co na tom má. Zima, komáři a společné sprchy k tomu… Ne, díky, radši polopenzi s penzionem. Tohle je pro mě schůdnější romantika! Pohodlí nade vše!
Dneska se ale musím pochlubit a to proto, že jsem šla do sebe a ve chvíli, kdy smolím tenhle článek (a jsem hrozně unavená, takže možná nebude nic moc), mám za sebou ve stanu celé TŘI DNY! A o svoje dojmy se chci podělit:
- Nebylo to tak hrozné, až mě to samotnou překvapilo!
- Člověk by nevěřil, kolik se na lidské tělo vejde štípanců; a pak že repelenty fungují!
- Smažák je jedna z mála životních jistot, mají ho prostě všude.
- Po třech dnech jsem přestala vnímat, že záchod sdílím s dalšími ženskými spolu se zvukovými projevy.
- Noční klid je v kempu skoro sprosté slovo; za poslední noc jsem naspala celé tři hodiny! (Ať žijou ožralci a ochrapové).
- Mám o něco větší víru v lidstvo; power banku z kuchyňky nám stejně jako mobil během pár hodin nikdo neukradl!
- Stavět v kempu stan je občas docela tetris, někteří ho hrajou fakt poctivě!
Kempař ze mě nikdy nebude, i tak ale mám radost, že jsem si to po dlouhé době zkusila. A teď návrat do civilizace; soukromý záchod, teplá sprcha a pestřejší jídelníček!
Tak to já to úplně miluju! Mnohem víc si potom vážíš toho pohodlí, které všichni bereme jako samozřejmost – teplá voda, denně sprcha, vlastní záchod, měkoučká postel.. Přijde mi fajn, si uvědomit, že někde tohle třeba automatické není. Taky se naučíš žít s přírodou, ne proti ní. Navíc se o sobě hodně dozvíš, protože překonáváš sama sebe a překážky. Jsi hodně i sama se svýma myšlenkami, takže takový víkend ve stanu je ideální na přemýšlení, spousta věcí se ti objeví a otevře ti oči. Já díky túrám a stanování (nejen) vím, že zvládnu úplně všechno, co budu chtít. Věřím si. Vystaví ti to sebevědomí podle mě. Neříkám, že je to pro každého, ale má to svoje kouzlo.
Každopádně jsi dobrá,že jsi se překonala! A vidíš – žiješ, máš o čem vyprávět a jsi zase o něco silnější 🙂
My to máme doma zase opačně – já stanování a přírodu miluju, přítel je takový skeptik 😀
Myslím si, že si to dokážu uvědomit bez stanování a snažím se být vděčná za věci co mám 🙂 Ale je fakt, že po dnech ve stanu se člověk více těší do pohodlíčka! Taky me potěšilo, že jsem to nevzdala, protože se mi moc jet nechtělo 🙂
Co naděláš, ony jsou ty kempy jednoznačně nejlevnější 🙂 Do zahraničí prakticky nejezdím jinak a s výjimkou Slovenska, kde je ožralů a ochrapů taky hodně, to většinou bývá dost klidné a v pohodě 🙂
Jsi odvážná, žes do toho šla. Stanování mě neláká a asi k němu nikdy nesvolím… Nejsem náročná na ubytování, ale postel je postel!
Já mám stanování ráda, ale s přítelem si kousek té civilizace vezeme vždycky sebou. Peřiny místo spacáku! 😀 Je to vždycky krásný zážitek a ten pocit být zpátky doma je zkrátka nenahraditelný 🙂
Taky jsem dlouho věřila, že stanovat nikdy nebudu. Nakonec mě to neminulo, ačkoliv poprvé jsem kempovala asi až v mých 17. Brzy jsem však zjistila, že o nic nejde. Hmyz mi po pár dnech v přírodě vadit přestal, ke spokojenosti stačila pohodná nafukovací karimatka a teplý spacák, místo sprchy láhev s vodou nebo řeka. Dneska jsem za každý víkend pod stanem ráda, má to svoje kouzlo, ačkoliv na delší dovolenou taky preferuju spíše nějaký hotel nebo apartmán.
S oběma souhlasím 🙂 Já pár dní zvládnu, jinak mám ale radši pevnou postel a svoje soukromí.