Do dnešních Knižních radostí jsem pro vás nachystala dva tipy – marketingovou „příručku“ a dvanáct příběhů žen, které se potkaly v Bohnicích.
Začnu s tipem číslo jedna – knížkou Jak na sítě, vhodnou pro začínající + pokročilejší uživatele sociálních sítí, a taky pro správu firemních (těch hlavně) a osobních profilů na nich. Líbilo se mi moderní zpracování, časté odkazování na mého oblíbence Austina Kleona, a taky praktické ukázky z české a zahraniční marketingové praxe. Ocenila jsem i „návody“, jak se sockama pracovat co nejefektivněji a vysvětlení, jak pochopit jejich uživatele. Text je napsaný lidsky, čtivě, přečtené know-how zvládne člověk vyzkoušet hned v praxi.
Několik věcí jsem si z textu vypsala, něco se dozvěděla, co mě moc nezajímalo, to jsem přeskočila. Určitě utracených peněz nelituju a věřím, že se ke knížce ještě někdy vrátím.
Edna Nová se netají tím, že trpěla těžkými depresemi, podstoupila léčbu elektrošoky a strávila pět měsíců v Bohnicích. Ve svojí prvotině krátce shrne svůj „bláznivý příběh“, a k němu přidá 11 dalších medailonků. Medailonků o ženách zbitých, vyhořelých i ztrápených životem. Některé z nich se do léčebny pravidelně vrací.
Nejvíce mě zaujala Paní Kanárek a Éterická dívka. Místy je to čtení mrazivé a smutné, zaměřené spíš na samotné zdejší obyvatelky, než na pobyt v léčebně. Po přečtení si odnáším jednu myšlenku: Ať už člověk chce, nebo ne, musíme si přiznat, že „bláznem“ se může stát v podstatě každý.
O Edně vím, že píše čtivě, takže mě Ženy z Bohnic nezklamaly. Musím ale napsat, že jsem čekala malinko víc = víc stránek textu, víc popisů běžných dní v léčebně, víc lidských příběhů, ucelený děj… Tak snad příště.
“Jak na sítě”, o tom jsem už také slyšela, a samou chválu. Takže určitě tu bych si ráda přečetla, protože ať chceme nebo ne, většina z nás se v těch sítích pohybuje celkem dost. :))
Ta druhá kniha by také mohla být hodně zajímavá. 🙂
JJ, jednu dobu byl prý kolem Jak na sítě velký hype.. 🙂
Obě knihy mě zaujaly, určitě bych si je přečetla! Ženy z Bohnic to musí být náročné čtení, ale určitě to člověku dost předá. Souhlasím, že “bláznem“ se opravdu může stát kdokoliv, a to znám z vlastní zkušenosti.
Já teď mám svůj stoh asi třiceti knih, které chci přečíst a do té doby jsem si slíbila, že si žádnou nekoupím 😀
Jak na sítě mám taky, dostala jsem tu knížku snad k loňským Vánocům. Šikovná věc, a Cleona čtu taky 🙂