Včera jsem příteli pustila ProjectX, protože ho považuju za jeden z kultovních filmů naší generace. Jenže, co mi na střední přišlo supercool, včera na mě působilo úzkostně a nepříjemně. Stárnu 🤷♀️
Do sekce babička vzpomíná patří i fakt, že mám dospělé sourozence (někteří už bydlí sami, nebo studují výšku), dokonale nerozumím mluvě GenZ, a pitomě se usmívám nad reelsy typu POV je rok 2006 a v telce dávají S Hurvínkem za lékařem. Ještě jsem to nezmínila, ale za tři týdny je mi 27! Nechápu!
Život, který jsem si vysnila na základce vzal dávno za své, ale je to problém? Spíš ne. Stárnutí je (zatím) fajn. Jsem ráda, že místo úkolu z matiky vymýšlím, co zase uvařím, a dny volna se nemusím učit. Příště však radši pustím Na samotě u lesa, Mamma Mia, nebo Matky. Zkrátka něco pro staroby!
Jéé, S Hurvínkem za lékařem jsem měla moc ráda!