Už třetí den sedím doma a vy určitě víte proč, možná jste na tom stejně. Odpovědí je koronavirus, tedy přesněji uzavření škol patřící mezi rozsáhlá vládní opatření. Já osobně je plně respektuju a přijímám, ale stejně si myslím, že ať už je velikost opatření jakákoli, musíme začít u sebe. Nejen v souvislosti s větším důrazem na hygienu, ale taky v zodpovědnosti k sobě, našim blízkým, a taktéž k cizím lidem. Můžeme na současnou situaci nadávat, hledat viníky, nebo se zabarikádovat v zásobách, ale za mnohem lepší řešení považuju brát ji jako příležitost.
- Příležitost k tomu strávit více času se svými blízkými.
- Příležitost naučit se správně mýt ruce, protože hodně lidí to doteď dělá špatně.
- Příležitost dělat věci na které v „normální“ době nemáme čas, jako třeba uvaření si, přečtení dobré knížky, sepsání článku na blog, cvičení doma, procházka po lese…
- Příležitost k nabídnutí pomoci těm, kdo ji potřebují a kde to uznáme za vhodné. Mám na mysli třeba pomoc s nákupem pro staré sousedy, vysvětlit seniorům princip nákupu online, vyvenčit jim psy, nebo rozdělení se o zásoby dezinfekcí a respirátorů potřebným (myslím zadarmo/za protislužbu chcete-li, absolutně nepodporuju „obchod se strachem“, kdy se ochranné pomůcky předprodávají za našroubované ceny). !Případně si můžeme ušít vlastní roušky doma, stejně tak vyrobit si vlastní dezinfekci. Video o potřebě chránit sebe i své okolí vytvořil Petr Ludwig.
- Příležitost častěji volat našim babičkám a dědečkům, nabídnout jim pomoc viz výše, popřípadě se zapojit jako dobrovolník například tady: (níže uvedený výstřižek z IG Anie Songe, linka v rámci Prahy, oficiální stránka tady). Další stránky ohledně pomoci: Dva tátové vydali článek na svém blogu (nabídka/poptávka pomoci, odkaz tady.) Stránka pomocdodomu.cz, kde jsou uveřejněny nabídky i výzvy k pomoci, odkaz tady. Sousedskapomoc.cz i tady můžeme pomoci.
6. Příležitost uvědomit si, jak se vlastně v běžných dnech máme dobře a že to není samozřejmost.
7. Příležitost ukázat lidskou tvář, zajímat se o druhé a nebýt sobec, což platí i bez koronaviru.
8. Příležitost zapracovat na sobě po všech stránkách osobnosti.
Tak na to pamatujme! Sama jsem situací znepokojena a budu se snažit zůstávat především doma dokud se to nepřežene. Je ale jasné, že jsem si smutně povzdychla nad uzavřením knihoven a taky třeba divadel, protože patří k výplním mého volného času. Samozřejmě to ale chápu a respektuju.
!Pro chvilku odlehčení doporučuju live streamy z ostravského Divadla Mír objevila jsem je teprve dnes, ale fungují už pár dní. Skvělý nápad, děkujeme!
Ještě se vás chci zeptat. Víte o nějaké další možnosti pomoci? Budu ráda, když mi to napíšete do komentářů nebo na můj Instagram aby se info dostalo k co nejvíce lidem! Postupně do článku budu tipy přidávat, pokud přibydou.
P. S. V minulém článku jsem taky přidávala odkazy na stránky a videa v souvislosti s koronavirem, přidám ještě (starší) rozhovor s epidemiologem panem Maďarem ve Standa Show .
P. P. S. Co sleduju za informační kanály? Twitter ministra zdravotnictví Vojtěcha a hlavně ČT24.
Skvěklý článek, děkuji za sepsání. Současná situace je opravdu nepříjemná, ale přesně jak píšeš… je to zároveň taky příležitost zpomalit a nadechnout se, udělat pro svět něco dobrého.
Děkuji, já třeba teď poslouchám stream Mirai a jejich live koncertu a situace je hned příjemnější 🙂 Jinak, jestli je někdo online, najdete to pod #shudboujsmespolu na YT a možná na FB?
Ať se snažím, jak se snažím, jako příležitost to vnímat nedokážu. Rodinu mám 200 km daleko, cesta za ní teď nepřipadá v úvahu. Představa, že minimálně měsíc nevystrčím nos z bytu v husté městské zástavbě (žádné parky, natož les v okolí nemáme, kam by se dalo rychle na půl hodinky vyběhnou), mě upřímně děsí. Ale obdivuji každého, kdo se to snaží brát pozitivně. 🙂
Já mám taky rodinu daleko, 250 km. Jsem teď “jen” s přítelem a králíkem. Měla jsem být s kamarády celý víkend a sedíme doma. Taky mě děsí představa nevylézat vůbec z bytu, ale naštěstí máme zahradu 🙂 Člověk nesmí propadnou depce, ale je to těžké to uznávám. Pro všechny je to nová situace a snažím se si říkat, že jednou to musí skončit. Jednoduché to není ani náhodou.