Čeho si všimneš bez mobilu?

Čím dál častěji si všímám toho, jak jsou mobily každodenní a neustálou součástí našich životů. Možná, že si bez nich už svoje bytí nedokážeme představit, protože v mnohém nám ho velice zjednodušily. Jenomže stejně jako oheň, i mobil je dobrý sluha, ale zlý pán. Lidé s ním chodí na záchod, sledují ho, když přecházejí přechod, malé děti se mobilu dožadují ve vlaku, aby jim cesta utekla rychleji, a maminky drží v jedné ruce kočár a v druhé mobil, zatímco mají dítě v kočáru. A reálný život zatím plyne...

(Mimochodem, děsí mě, kolik dětí vídám s mobily v ruce ještě v předškolním věku. Není to podle mě správné, přestože chápu, že výchova je náročná a pro rodiče je použití mobilů k zabavení potomků jednoduché řešení. Nemoralizuju, netuším, jaká jednou budu matka, jen vyjadřuju svůj názor.)

Když zvednete hlavu v Uherském Hradišti na náměstí.

Je otázkou proč tomu tak je. Máme snad pocit, že s mobilem (a sociálními sítěmi v něm) nikdy nejsme sami? Bojíme se ticha, a proto neustále pousloucháme hudbu? Chceme mít nepřetržitý přehled o všem, co se kde šustne? Náhání nám realita strach? Těžko říct, ale když si uvědomíme, kolik času visíme na mobilu a nedejbože bezduše scrollujeme, je to až děsivé. Pro zamyšlení doporučuju tohle video. 

Když strom není „pouhým“ stromem.

Já sama si všímám, že tendence sahat po mobilu mám hlavně ve chvílích, kdy se cítím unaveně, znudeně, nebo když jedu dlouhou trasu. To si tuhle přečtu pár blogových článků, nějaké novinky, zhlédnu pár videí a cesta sice uteče, ale bez mobilu bych se mohla více zaměřit na dění okolo sebe. Jeden případ za všechny, včera jsem zahlédla přistávat letadlo zrovna ve chvíli, kdy se mi oči odlepily od obrazovky. Kolik podobných, ne-li zajímavějších střípků reality mi takto už mohlo utéci?

Když zjistíte, kde se uvelebila kamarádovic kočka.

 Je to podle mého názoru škoda. Pořád se jedná o neživou věc, přestože je možná chytřejší než my všichni dohromady. Jsem ráda za všechny benefity, které mobily přináší, ale čím dál více rozumím lidem, kteří volí staré „blbé“ mobily. Tak si říkám, kam až se tahle mobilová doba posune, když už teď mají mimina profily na Instagramu (byť nevědomky).

P. S. Náhled jsem vytvořila v Canva. com.

Související články

4 komentáře

  1. Podobné pocity už mám dlouho. Nejvíc mě ale děsí to, co je krásně vidět v tom videu – lidé si spolu nepovídají, raději tupě scrollují a lajkují. To pozoruji už kolik let, ale nejhorší to je od doby, co pozoruji rodiče s dětmi. Kolikrát už dostaly děti do rukou mobil/tablet, aby „neotravovali“. Já to nechápu. Od té doby, co jsem máma, malýmu všechno popisuju, zejména venku. Jak roste, jsou naše debaty čím dál zajímavější. Je úžasné, jak se zajímá, jak všechno komentuje. Ani ve snu by mě nenapadlo mu v takové chvíli strčit do ruky něco, co tuhle přirozenou zvědavost zabije. Přiznávám, na internetu trávím docela dost času, ale doma u počítače, v mobilu internet nemám a nechci. A jak já se těším z každé chvíle, kdy jsem mimo pracovní stůl, aby mě to nelákalo… 🙂

  2. Jo, taky mě to někdy děsí. Zároveň si život bez mobilu z toho praktického hlediska neumím představit, zvlášť teď, když jsem v cizině. Ale je to určitě problém, s nímž se společnost bude muset nějak vypořádat. 🙂

    1. To máš určitě pravdu. Já taky používám mobil na spoustu praktických věcí, ať už na jízdní řády nebo mapy.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.