K dnešnímu článku mě inspiroval podcast Opravdové zločiny a jejich díl s Tajemnými příběhy.
Tady je ten můj:
Stalo se to asi 5 let zpátky. Tehdy jsme s přítelem bydleli v Brně-KrPoli. Jednou večer (bylo to v zimě), jsem se vracela potmě domů z centra. Vystoupila jsem na zastávce šaliny. Od baráku mě dělilo asi 300 m.
Do podchodu, který byl u zastávky bych nešla ani náhodou, takže jsem to vzala zkratkou přes silnici. Na chodníku mě minul chlap. Periferně jsem viděla, že se za mnou otočil. Prvně jsem tomu nevěnovala pozornost. Zbystřila jsem až ve chvíli, kdy jsem si všimla, že změnil směr chůze, a jde rovnou za mnou. Co vám budu povídat, byla jsem pěkně po… strachy.
Zastavila jsem se, on taky. Dala se do chůze, on taky. Poslední metry k domu nebyly osvětlené, napadlo mě se otočit a vrátit zpátky na zastávku. Chlap šel pořád za mnou. Naštěstí, a tehdy při mně musel stát andělíček strážníček, přijel další spoj ze kterého vystoupila skupinka lidí. Spolu s nimi jsem uháněla do vchodu.
Totálně vyděšená jsem vlítla do bytu, a podívala se z okna. Chlap stál pod domem a vypadalo to, že čeká, ve kterém okně se rozsvítí. Brr! Naštěstí jsme se zanedlouho stěhovali.
A podobných tajemných příběhů, nejen o divných chlapech mám víc 🙂 Možná vám je časem sepíšu.
Náhled: Photo by Carolina Pimenta on Unsplash
P. S. Něco podobného se mi stalo minulý rok znova. A hned dvakrát za sebou. Nejdřív mě v MHD pozoroval asi 20 minut chlap. Potom jsem vystoupila, a minula druhého chlapa, který se taktéž otočil a šel za mnou. Nicméně přidala jsem do kroku a než stihl přejít přechod, zmizela jsem za rohem.
No tedy, to je pořádně děsivé… Teď si připadám – vzhledem k tomu, že jsem vyrostla ve městě, kterému se za mých teen let přezdívalo středočeské Palermo – jako obzvlášť velký šťastlivec. Žádnou podobnou historku totiž na kontě zaplať pánbůh nemám.