Upozornění: Nejsem výživový poradce a netuším, jestli všechno dělám správně. Pouze ukazuju svoji cestu. Pokud opravdu potřebujete zhubnout, poraďte se s lékařem!
Nikdy jsem nepatřila k nejhubenějším holkám a cca od šesté třídy si nesu deset až patnáct kilo nadváhy. Na geny to svézt nemůžu, spíše na špatný jídelníček a nepravidelný pohyb. Zkoušela jsem všemožné diety, byla v lázních za účelem zhubnout a jednou jsem opravdu zhubla na požadovaný výsledek, ovšem za velmi krátkou dobu, což bylo špatně, důrazně vás od toho odrazuju a samozřejmě, že jsem všechno + něco navíc nabrala velmi rychle zpět.
Z toho důvodu jsem na to šla tentokrát pomaleji, jinak a s více informacemi. Přišla jsem totiž na to, že když začnu ze dne na den jíst zdravě, vůle vyprchá asi tak za týden. Právě proto jsem postupně ze svého jídelníčku ze zdravotních důvodů vyřadila sladké jogurty a sladkosti, přibližně půl roku zpět. Stejné to bylo s alkoholem, piju jen při zvláštních příležitostech. Před třemi týdny jsem začala snižovat cukr obecně a vyřadila jsem bílou mouku. Co jsem naopak zařadila je konzumace masa (jsem nepravidelný vegetarián) a hodně zeleniny. Důvod? Zkouším, jak se budu po téhle změně zdravotně cítit a jestli se zbavím svých problémů. Nejde mi primárně o zhubnutí, ale budu mít radost, když se malinko zpevním a proměním postavu Věstonické Venuše.
Momentálně to v praxi vypadá tak, že teď po zkouškovém, kdy mám více času trávím dost času hledáním zdravých receptů, nakupováním potravin (jím hrozně moc zeleniny), pohybem, který se snažím střídat (momentálně střídám cvičení doma a svižnou chůzi venku), pravidelnou stravou a hlídáním pitného režimu (ovšem bez appek v mobilu). Jídlo si chystám a připravuju sama, přiznávám, že ne vždycky se mi chce, ale na druhou stranu si říkám, že aspoň dělám něco produktivního.
Doma je to všechno v pohodě, protože vím, co jím a nikoho změnou neobtěžuju, ovšem přišla jsem na to, že návštěvy začínají být malý problém a doteď by mě nenapadlo, jak je jídlo (o pití alkoholu jsem to věděla) zakořeněné v naší slovanské povaze. Když si nedám chlebíček proložený sekanou a zákuskem, zakončený přípitkem, někteří to vidí jako hladovění a málem jako osobní urážku na cti. Přitom to není tak, že bych na návštěvách nejedla vůbec, jen si zkrátka něco odepřu. Tohle je momentálně asi jediná věc, která mě na celé mojí cestě malinko štve (myslím reakce okolí), ale snad se to v budoucnu zlepší. I tady vnímám, že všechno stojí na komunikaci.
Jinak si myslím, že si vedu dobře + už vidím malé výsledky (teď jsem třeba zjistila, že mám klíční kost). Snažím se nehladovět a když mám hlad, tak zkrátka jím. Mám před sebou ještě pořádný kus cesty a nejtěžší bude najít vyváženost mezi zdravou stravou a stavem “jíst se má všechno”. Asi dvakrát jsem odolala nutkání na sladkosti v období PMS, protože vím, že jednou kostičkou by to neskončilo, na druhou stranu netvrdím, že už nikdy si nedám bílý rohlík. Za nějakou dobu zkusím postupně přidávat pro mě zatím vyřazené potraviny a uvidím, co se bude dít. Zatím se nemám moc s čím chlubit, ale vzhledem k tomu, že zdravé jídlo je teď podstatná část mého života mi přišlo fajn se o to s vámi podělit 🙂 Na závěr za to, že jste dočetli až sem vám prozradím, kde teda čerpám inspiraci na jídelníček + doporučím jeden článek:
Jídelníček: Cukr free kuchařka, Kuchařka ze Svatojánu, knihy Břicháče Toma, Vegan kuchařka.
Cvičení: Still on the way na YT + cvičení s Péťou Elbovou na YT, dobrou zkušenost mám i se cvičením podle Jillian Michaels.
Kvalitní článek plný důležitých informací, který musel dát Veronice hrozně moc práce tady.
Náhled: Photo by Brooke Lark on Unsplash
Tohle je jedna ze starostí, která mi byla odepřená a ve které jsem vyhrála takříkajíc genetickou loterii. Alespoň tak to vypadá. V reálu to ale až zas taková výhra není: moje starší sestra, která má dvě školní děti a 45 kilo, by mohla vyprávět. I tak se ale snažím jíst zdravě, protože se pak prostě cítím líp, a vnímám, že návštěvy jsou v tomhle docela zlo. Nezdravé je zkrátka norma, a ještě se to bere jako “to lepší”. Bohužel.
Ale zase si říkám, že když srovnám kolik stojí například rohlík a zelenina, ani se možná tolik nedivím, že lidi dají přednost rohlíku. I když to možná nejde takto srovnávat :/
Super.. Držím palce. 🙂 podle mě je nejdůležitější si z téhle zdravé stravy a pravidelnosti vytvořit zvyk..aby ti to přišlo všechno normální a běžné..a když už si dáš tu sladkost, neříkat si, že si to nezvládla…tak proč nesníst celou tabulku..vždyť už je to jedno.. Ono je rozdíl dát si dva pásky, nebo celou tabulku.. Mě v tomhle režimu nejvíc pomohlo plánování.. Večer si naplánovat další den (do diáře).. Jídlo i činnosti..večer si odškrtnout, co jsem všechno zvládla..to mě donutilo dodržovat nějaký režim (pravidelnou stravu, protože jsem si chtěla odškrtnout tu položku snídaně..svačina..oběd.. atd.) + je to super pocit, když večer vidíš, jak si všechno zvládla.. 🙂
Díky, to je taky dobrý tip 🙂 Já si zatím plánuju možnosti jídel seskládané z různých receptů, ale už jsem zkoušela i konkrétně plánovat 🙂 Akorát teda je to těžší s tím, že mám pocit “omezenosti” z toho, že v tuto hodinu mám sníst to a to… Každpopádně to možná zkusit zavést pravidelně, protože na druhou stranu je v tom přehled.
Nejsi výživová poradkyně, ale jdeš na to s rozumem a tak je to správně. 🙂
A ona by ani ta čokoláda nic nezkazila, akorát bys riskovala, že tě rozmlše úplně. Časem určitě najdeš nějakou střední cestu, budeš jíst zdravě, ale zároveň si nebudeš nic násilím odpírat.
Na návštěvách není problém je při hubnutí. Na návštěvách je často problém, když se jen nechceš přežírat. Nejhorší u babičky, tam to vypadá, že nás čeká místo čtyř aspoň osm. 😀
Držím palce, ať se hubnutí daří a hlavně ať zhubneš navždy. 😉 Sice podle mě vypadáš dobře, ale pro zdraví to bude lepší.
P. S. Já mám opačný problém, co kdybys mi pět kilo darovala? 😀
Káji, s radostí přenechám 🙂 JJ, zlatá střední cesta je můj dlouhodobý cíl, snad se k tomu dopracuju. Hlavně všechno postupně plus chci navštívit tu nutriční terapeutku, aby mi poradila jak potom nezažít opětovný jojo efekt.
Moc se mi líbí ten přístup, který k téhle nové cestě tvého života máš. Zdravý přístup, kdy jsi si vědoma mnoho faktorů, přijímáš je, ale na druhou stranu se za tím neženeš jak splašená s tím, že do toho dáš hned maximum, které by tě po pár dnech hned vyčerpalo a odradilo. Také se snažím dbát na zdravý životní styl a Péťu Elbovou mám hrozně ráda 🙂 Ještě bych mohla doporučit recepty od Bajolafit a FitnessGuru, které s přítelem často používáme 🙂
Držím ti moc palce!
Děkuju moc za tipy, vždycky se hodí 🙂
Mám to dost podobné – nikdy jsem nebyla úplně hubená, protože jsem prostě vždycky měla ráda jídlo, u nás se dost jedlo, a když jsem se v šesté třídě zranila, začala jsem se bát celé řady sportů, a nějak jsem se přesunula ke knížkám, psaní a obecně sedavějšímu způsobu života. Loni jsem zhubla, vlastně asi i celkem zdravě a pomalu, ale v létě jsem byla opravdu ve velkém stresu a hodně jsem se cpala, takže jsem dost z toho nabrala zpátky. Občas mám takové tendence, že omezím jídlo a konečně radikálně zhubnu, jenže… to nejsem já. Nemůžu dělat něco jen kvůli výsledku, musí mě bavit ten proces. 🙂
Jinak taky cvičím Jillian a učím se běhat, ale to mi moc nejde.
Držím ti palce!
Já tobě taky, Vlasti 🙂 Určitě se do toho nenuť jen pro pocit abys zhubla. Na tom, že všechno začíná v hlavě fakt něco je… U mě jde teď primárně o zdravotní problémy, které mě k tomu nakoply 🙂