V poslední době jsem si oblíbila platformu Seznam médium. Píše na ni kdokoli, kdo má chuť sdílet (cokoli). Na Médiu se hodně řeší mezigenerační střety, a to mě přivedlo k dnešnímu článku. Pokusím se zamyslet nad tím, jestli jsme my-mileniálové a Gen Z líní a rozmazlení ve vztahu k práci. Říká se totiž, že chceme brát velké prachy za nic, pracovat jen pár hodin a hlavně si chceme užívat.
Nejdůležitější ze všeho je podle mě přistoupení na názor, že celá věc je černobílá. A nejde házet všechny do jednoho pytle. Dále si myslím, že přestože má každá doba „to svoje“, zrychlení, stres, výchova a dění ve společnosti, kterému jsme dennodenně vystaveni, se promítá do všech sfér našeho života. Tedy i do pracovního prostředí.
To nás nijak neomlouvá. Na druhou stranu je zapotřebí uznat, že život rozhodně není procházka růžovou zahradou (ani nikdy nebyl), a době se musíme přizpůsobit. Časy, kdy naši prarodiče a rodiče pracovali pro jednoho zaměstnavatele celý život, jsou už pryč.
Když přijde řeč na téma práce mladých, jsou věci se kterými (ne)souhlasím. Třeba nevidím důvod vysedávat v kanclu X hodin protože se to „musí“ v případě, že úkoly zodpovědně splním dříve. Taky mě štve, že jakožto na bezdětnou, může na mě být pohlíženo jako na tu „co si vše vyžere“ (např. nevyvážené směny o Vánocích/ víkendech ve prospěch rodičů s dětmi, častá práce za dva za stejný peníz..).
Na tom, že nechceme každý den chodit do zaměstnání od rána do večera nevidím nic špatného. Život je krátký. S kolegy mnohdy strávíme víc času než s blízkými. Chodit aspoň občas domů dřív považuju za správné. V případě, že práci vykonávám tak, jak nejlíp umím. I my, mladí bezdětní máme svůj volný čas, partnery a kamarády. Někdy si taky potřebujeme vyřídit svoje záležitosti.
Co se týče odpovídající výplaty pro mladé, je to věc ošemetná. Nicméně vyžít mnohdy s minimální mzdou na začátku profesního života jde horkotěžko. Problémem je, že výplaty se příliš nezvyšují už pěkných pár let, zatímco všechno jde nahoru. Člověku nezbyde než na sobě pořádně zamakat, počkat na vývoj situace, pokusit se o řešení, a když ho nevidí, jít o profesní dům dál.
Netvrdím, že mezi námi nejsou arogantní brouci Pytlíci co si myslí, že jim patří svět, a v nové práci umí pěkně zničit atmosféru. Přesto hodnotit naši generaci jako rozmazlenou a línou, mi mnohdy přijde nešťastné. Je však otázkou, jestli celé téma “mladí a neklidní v práci”, nezastírá mnohem větší společenský problém. Prostor ke zlepšení vidím v komunikaci, vzájemném respektu, slušném chování, trpělivosti, porozumění a snaze podat pomocnou ruku. Nejen v zaměstnání. Mám totiž často pocit, že vzájemný respekt a především slušnost se mezi lidmi vytrácí.
Tematické články:
Mladí chtějí méně pracovat a více žít. Budeme si muset zvyknout?
Studio N: Osobní život na prvním místě. Proč už lidé nechtějí žít jen prací.
A videa:
Náhled: Photo by ian dooley on Unsplash
Běhat z jednoho místa na druhé nikam nevede. Ideální práce neexistuje, všude se najde nějaká nevýhoda. Na druhou stranu proč nevyzkoušet více zaměstnání. 🙂
Být celý život nebo dlouhé roky v jednom zaměstnání, a přitom si jen a jen stěžovat mi přijde jako opačný a stejně škodlivý extrém.
A kdo mladým “lenost” vyčítá?
Obvykle ten, kdo je nespokojen s vlastním životem. Ten, kdo se roky nemůže odhodlat k výpovědi, kdo chce vydělávat víc, ale nedělá nic proto, aby mohl mít lepší práci… To tak bývá. Mám tu zkušenost i z jiné, nejen pracovní oblasti.
Každé generaci je co vytknout.
Hlavně bychom se ale měli starat o sebe.
Souhlas, Káji a souhlasím i s Marií Veronikou. Nechci každý den chodit do práce s nechutí, abych měla výplatu. Chci být v práci spokojená, ale zároveň chci být spokojená i v běžném životě.
To, že dnešní mladí dospělí nechtějí pracovat, mi nedávno kolegové vpálili na obědě přímo do obličeje – a nebylo jim to ani trochu blbé. A přitom je to jenom tak, že nechceme pracovat, pokud to nedává smysl, protože chceme od práce víc než jen peníze. Mám teď rozečtenou brilantní knížku Bullshit jobs a ta pojednává přesně o tomhle: o pracích beze smyslu, jenom pro peníze – a o tom, jaké škody na lidech páchají. A co se Gen Z týče, tak jsem s nimi každý druhý den a jsou povětšinou úplně stejní, jako jsme byli my. Shrnula bych to asi takhle: opravdu musíme rozdmýchávat mezigenerační konflikty, které vyrůstají převážně z toho, kam náš svět dostala generace našich rodičů a jejich rodičů? Jak moc konstruktivní to je?
Sdílením videí Marleyho si mě dostala. Marley tuto problematiku starších vs. mladších lidí ve svých videích popisuje dost trefně. Vlastně všechna jeho poslední videa mají hloubku a pointu. Snaží se vtipným způsobem poukazovat na věci, které bychom měli všichni řešit. Včetně toxicity boomerů.
Ale i my mladí nejsme žádná zlatíčka. Život je krátký, a proto se má užívat. Vysedávat 8 hodin v kanclu, protože musím je být jako zavřený ve vězení. Podobný pocit jsem měl i ve škole. Ale práce mi dává peníze. Malou mzdu, která mi vystačí na střechu nad hlavou, vodu, elektřinu a jídlo. Na nějakou zábavu zbyde jen opravdu málo a na spoření ještě méně. To je zase problém zaměstnavatelů – chtějí hodně práce za málo peněz. Zde nastává kámen úrazu – mnozí neznají svou hodnotu, nebo se bojí, že přijdou o práci, a tak se podřídí, protože musí.
Z perspektivy mladého je toto demotivující. Žádná svoboda, minimum peněz a mnohdy i toxické prostředí, jež tvoří toxičtí boomeři a manažeři, kteří si často myslí, že jsou nejmocnějšími pány široko daleko. Nedivím, že se mladým nechce pracovat. Sám se přiznávám, že práci věnuji minimum usilí z právě těchto uvedených důvodů. Pokud zaměstnavatel chce brilantní výsledky, ať si připlatí.
Pokud jde o samotný boomery, ti jsou u zaměstnavatelů už tak dlouho, že idea změny pozice nebo firmy je pro ně nepříjemná. Nechtějí se měnit, nechtějí se učit novému a novým postupům a raději zůstávají tam, kde jsou. Nejsou vyhořelí, ale už přímo spálení, že je jim všechno jedno. Ale jedno si nenechají ujít – rozšiřovat toxicitu kolem sebe.
Takže, jak říkáš, není radno házet všechny do jednoho pytle. Mladý možná nechtějí pracovat, ale ne všichni. Totéž platí i pro boomery. A kdo ví? Třeba až my budeme jednoho dne boomeři, tak se na mladé budeme dívat stejnětak jako oni teď na nás.
Díky za přínosný komentář 🙂