Life update: Finální fáze stěhování a rodinné miminko

Momentálně sedím na posteli v našem brněnském bytě a koukám, co z něj zbylo. Támhle leží krabice, tady nabalená taška. Do závěrečné fáze stěhování zbývá 9 dní. Už je to fakt blízko.

O emoční horské dráze, kterou zrovna prožívám svědčí fakt, že v pátek jsem si prošla menším mental breakdownem. Stalo se to ve chvíli, kdy do práce přišly uchazečky na moje místo. Najednou mi došlo, že se to fakt děje. Bouchly ve mně emoce z toho všeho, dostaly se na povrch v podobě vodápadu slz a chvíli trvalo, než jsem zase byla v pohodě. Jo, byly a jsou věci, co mě na knihovně štvou, ale na první práci se v ní nemám vůbec špatně. Nebýt stěhování, minimálně rok bych ještě poseděla za výpůjčním pultem.

Na stěhování jako takové se ale těším. Za poslední měsíc jsme v našem novém bytě každý víkend makali; montovali nábytek, vybavovali místnosti, uklízeli… V tuhle chvíli nám kromě skříní už nic nechybí. Byla to pořádná makačka, ale stálo to za to. Poprvé v životě mám(e) byt vybavený skoro úplně podle našich představ. Těším se, až se v něm zabydlíme. Do té doby musíme dát do pucu současné bydlení a dochodit poslední dny v práci. Taky mě čeká další “loučení” s kamarádkami. Čestné pionýrské, že se za vámi budu vracet 🙂

Ráda bych dneska ještě napsala o jedné velké novince. A sice; je ze mě pyšná teta. Moje starší ségra minulý týden přivedla na svět holčičku Marušku. Mám z toho velkou radost!

Když to vezmu kolem a kolem, letos jsme toho stihli dost: dokončila jsem školu, nastoupila do první práce, koupili jsme auto, našli nový byt a nové práce + se začali stěhovat o 200 km jinam. Řekla bych, že slušný výkon. Teď už jen dovybalit poslední krabice a zfušovat přípravy na Vánoce. Pak už nás čeká zasloužená odměna v podobě odpočinku.