Přináším vám poslední historky ze zákazníky!
Dneska jsem mohla mít nové dva nápadníky.
Zákazník č. 1 Loudil:
„Slečno, dáte mi na sebe číslo?“ *pohled mlsného kocoura*
„Nedám.“
„Já bych vás chtěl někam pozvat.“
„Ne.“
(diskuze pokračuje další minutu, nebo dvě, zákazník číslo nevyloudí).
Zákazník č. 2 Ožungr
Zážitek, který mi nebyl vůbec příjemný, ale jsem pyšná, jak jsem to ustála!
Na pobočce jsem byla k večeru sama. Venku tma jak v řiti. Najednou se dovnitř vpotácí totálně ožralý chlápek s pivem v jedné, a flaškou tuzemáku v druhé ruce. Obsloužím ho, a přeju si, aby co nejdřív přišel další zákazník. Jako na potvoru nikdo nejde.
„Slečno, vy jste tak hezká! Nechcete doprovodit domů?“ *nabízí mi tuzemák*
„Ne.“ (V hlavě mi jedou poučky z profilu Moderní sebeobrana). Chlápek začne být dotěrný, snažím se konverzaci udržet na profesní úrovni, a okatě dávat najevo svůj milostný nezájem. Uběhnou dlouhé minuty, kdy mi chválí vlasy, obličej, postavu… )
„Nebojíte se tu tak sama? V okolí se pohybujou různé individua.“
Já v hlavě *nedej najevo strach*, sebevědomě:
„Nejsem sama. Přítel je tamhle na trzích, za chvíli přijde, a vedoucí vedle píše směny.“ (lžu)
Konverzace pokračuje. Přeju si, aby to už bylo za mnou, snažím se však chlápka nepopudit. Nakonec vyváznu s polibkem na ruku. Jinak bych se ho asi nezbavila?
Když odejde, hlasitě si oddechnu. Ufff.
Upřímně doufám, že poslední směny už proběhnou v klidu. Dávejte na sebe pozor, a bacha na dotěrné zákazníky!
P. S. Ještě před dvěma rokama bych se z podobných zážitků rozklepala jak ratlík. Nicméně kraj razovity mě zocelil. O tom, že je podobné chování fakt nechutné se rozepisovat nemusím.
Náhled: canva.com
Uf! A tohle v jeden den? To jsi vážně tvrďák, že jsi to tam vydržela tak dlouho… A taky že podobný situace už zvládáš s přehledem!
Ano, to jsou zážitky z jednoho dne. A to jsem ještě v tentýž den nezmínila volání PČR, a přes 150 zákazníků 🙂
Nicmenè tenhle den je extrém. Většinou je to přes 150 zákazníků, z toho aspoň 3 protivové.