Zrovna jsem doscrollovala na poslední stránku mého oblíbeného elektronického časopisu Vidle. U čtení jsem si pofňukla nad tím, jak mě mrzí, že tištěné časopisy už nejsou vůbec in. Nemusím být zrovna Sibyla abych předpověděla, že za pár let můžou z pultů zmizet úplně.
Osobně patřím do generace, která si nadšeně běžela koupit do trafiky každé nové číslo BRAVA. Stejně tak bylo fajn otevřít poštovní schránku, a najít v ní předplacenou Mateřídoušku. Dospělí zas četli Story, Šťastného Jima, nebo Spy. Časopisy byly běžnou součástí našich domovů, a to nejen na záchodě. Kde jsou ty časy?
Schválně teď zauvažujte nad tím, kdy naposled jste obětovali (dost hodně) korun, a koupili si tištěný časopis. Bylo to aspoň letos? Když se nad tím zamyslím já, za posledních deset měsíců jsem si koupila tři čísla Epochy. Časopisy kupuju hlavně na delší cesty do vlaku. Ke koupi mě musí přesvědčit lákavá obálka a zajímavý obsah. Nebaví mě stokrát omletá témata a dvacet stran reklamy. Kolik lidí to má stejně? Jak k nepřízni časopisů přispívá to, že jsou drahé?
Je mi líto, že jsme časopisy vytěsnili z našich domovů. Pro mě osobně byla koupě tiskoviny malým rituálem. Vybrat si v trafice dárek k výtisku, uvařit kafe a číst. Prostě pohoda. Jsme v období, kdy se do módy vrací to, co frčelo 10 let zpátky. Proto make časopisy great again!
P. S. Jak by vypadal časopis, který byste si s chutí přečetli? Máte ňáký oblíbený?
Moje odpověď:
Oblíbený: Epocha, někdy Enigma, výjimečně kupuju Marianne.
Ideální: Různorodá témata od různých autorů, trochu módy, tipy na knihy, filmy a cestování, rubrika Trapasy, Životní příběhy, zajímavosti ze světa (záhady, tajemné objevy).
Náhled: canva.com
Časopis jsem nekupoval už celé měsíce. Možná roky. Občas jsem si nějaký vypůjčil od rodičů, kteří časopisy stále odebírají. Především Chvilku pro tebe a další kousky, ve kterých píšou o lidech a jejich příbězích apod. Zejména je odebírají kvůli tomu, že tam jsou křížovky a táta křížovky miluje.
Já osobně časopisy neodebírám. Nemám rád, když se to u mě doma kumuluje a já to musím vyhazovat, nebo někam odnášet. Mnohem pohodlnější je, když mi to chodí do e-mailu a já si články, které mě zaujmou, čtu v MHD nebo někde. A navíc – je to ekologičtější.
Jj, časopisy jsou dost neeko věc. To máš pravdu.
Já si při každé návštěvě Prahy kupuji Nový prostor. Na ulici jej prodávají lidé bez domova/finančního zázemí. Časopisy vydává neziskovka, která prodejcům tímto způsobem zprostředkovává poctivou práci a pomáhá jim tak dostat se z ulice. Některé už znám od vidění, občas jim něčím přilepším, a časopis má navíc kvalitní obsah.
Jinak už si ani nepamatuji, kdy jsem si naposledy nějaký koupila. Baví mě Heroine, ale tím, že mají i online verzi, tak si raději nárazově přečtu článek dva na telefonu, když mám chvilku čas, než s sebou tahat časopis. To už si spíše beru knihu, když vím, že bude čas na čtení…
Pravidelně kupujeme Puntík případně jiný pro malé děti. V tom vidím smysl, jsou tam čmárací úkoly, to nám internet neposkytne.
Sama jsem časopise neměla dlouho. Pár jsem si koupila do porodnice a pak jsem nějakou dobu dokonce odebírala Svět psů, s miminem bylo jednodušší číst krátké články než knihy. Časem mě to přešlo, co potřebuju, najdu na internetu, nijak mě časopisy nenadchly.
Jo to dřív, to jsem byla jiná fanynka SP… a předtím Mateřídoušky.
Bravíčko apod. mě minulo, osobně jsem měla snad jen jeden časopis (asi Top dívky), sestra jich měla víc, četla jsem hlavně od kamarádek. Dodnes si pamatuju článek o tipech jak zaujmout kluka, návod pro stydlivky i pro drzé holky. 😀 A tak nějak si říkám, že jsem ty tipy i zkoušela.