Mezi horami

Druhý dnešní článek bych chtěla věnovat místu, kde jsme strávili předchozí tři dny. Moc se mi tam líbilo a v budoucnu se znovu ráda vrátím, protože Velké Karlovice nabízí pestrou škálu aktivit, ať už se jedná o turistiku, cyklistiku, lyžování, nebo plavání… Přestože turismus pronikl i tady, pořád najdete dřevěné chaloupky jako z pohádky a pasoucí se ovečky na kopečku, což dodává místu tu správnou podmanivou atmosféru. Je tu prostě hezky. Jak jsme se měli a kam vedly naše kroky? Pojďte si to přečíst 🙂

Ubytování:

O ubytování se moc nerozepíšu, jelikož jsme bydleli přes známost a „naše“ chatka se nijak veřejně neinzeruje. Pokud vás ale zajímá zrovna tento bod článku, zmíním, že Karlovice nabízí kromě hotelů i bezpočet penzionů a apartmánů, je z čeho vybírat.

Restaurace:

Za náš pobyt jsme navštívili celkem tři, U Pepiša, Pod Pralesem a U muzea. Musím konstatovat, že na restaurace jsme moc štěstí neměli, hlavně na obsluhu, která dotváří celkový dojem a tady ho spíše pokazila. Jinak se najíte docela dobře ve všech třech. U muzea je to těžké retro, platí to i pro ceny, což je příjemné. Pod Pralesem zase mají vlastní minipivovar a chuťově zajímavou nealko limonádu.

Výlety:

První den patřil výšlapu na rozhlednu Miloňová. Z našeho výchozího bodu, tedy z Karlovic, to nebylo nic hrozného, celkem pohodových šest kilometrů do kopečka lesem, vhodných i pro děti. Na rozhlednu se dá vyjít zadarmo a je z ní hezký výhled do kraje.

Na zpáteční cestě jsme narazili na mně dosud neznámou věc, a sice dobrovolnický bufet, o kterém jsem dosud jen četla. Kdo chtěl, mohl si nabídnout občerstvení a zaplatit tak, jak uznal za vhodné. Moc hezký nápad.

Druhý den se naše skupinka rozdělila, a naše domácnost se rozhodla pro výšlap na vrchol Soláň. Nechtělo se nám to vyjet celé autobusem, nebo autem, což je taktéž možnost, a tak jsme si alespoň pět kilometrů ušli pěšky. Soláň mě překvapila množstvím lidí, že by se jednalo o novou Lysou horu? Nahoře si nebylo dovnitř kam sednout, parkoviště doslava přetékala pod náporem aut, a výhled mě spíše zklamal, i když je pravda, že jsme vyšli jen k horskému hotelu Soláň, kde přišel čas na pivo:

No a třetí den jsme jeli domů, počasí se zhoršilo, a tak nám to nebylo ani tolik líto, předchozí dny bylo totiž nádherně, téměř letně. Měli jsme se moc dobře.

Přikládám ještě pár fotek:

Snad jsem vám přinesla nový cestovatelský tip, Karlovice si určitě vaši návštěvu zaslouží 🙂

Související články

3 komentáře

  1. Krásné fotky, ach ty naše lesy! To je prostě blaho na duši. Nikdy jsem tam myslím nebyla, ale moc se mi to líbí, tak snad se tam také někdy podívám 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.