Míšin blog je pestrý, bežte se o tom sami přesvědčit:
Jaký je váš oblíbený výrobek od Lush?
Asi cokoliv na vlasy. Je pro mě těžký vybrat jen jeden. Určitě jakýkoliv šampuk a suchý šampon No Drought. Momentálně taky každý večer ujíždím na krému Sleepy.
Máte ráda 60.léta, mohla byste je krátce popsat tak, aby mladší čtenáři pochopili, o co se jedná bez použití strýčka Googla?
Pro mě jsou to 60. léta v Americe. Éra hippies, volnost, beatnická literatura, skvělá hudba (Janis Joplin, Jefferson Airplane, Jimi Hendrix…). Je to pro mě Woodstock. Boží móda. Jestli je nějaká doba, do které bych se někdy chtěla na čas přenést, tak by to byla právě tahle. Je mi to blízké už základní školy a vždycky jsem díky tomu byla tak trochu jiná. Nikdy jsem neposlouchala hudbu, co zrovna frčí. Byla jsem ověšená korálky a nosila manžestrové zvonáče a volné halenky ze sekáče. A je to ve mě tak trochu pořád.
Blogujete už řadu let, dovedete si bez blogování život představit?
No skoro jistě můžu říct, že ne. Blog je pro mě místo, kam se ráda vracím. Místo, kde můžu sdílet svoje radosti i smutky a ta historie už je tak velká, že ke mě zkrátka neodmyslitelně patří. Navíc tak nějak mapuje můj život a to jak se mění. Líbí se mi, že se k tomu všemu pak můžu s odstupem a nadhledem vrátit a říct si: “páni tohle bylo tehdy tak složitý a dneska se tomu směju.”
Kdo plní položky ve Vašem Wish listu?
Paradoxně vlatně nakonec já sama. Bylo by hezký, kdyby se moji blízcí na ten seznam podívali a řekli si aha, tak jí udělám radost. Ale vlastně je ten seznam tak nějak spíš pro mě. Plním si svoje přání. A ono na tom něco je, když člověk ušetří/vydělá peníze sám a koupí si pak to, co si přeje a po čem touží.
Setkala jste se někdy s nehezkými kometáři na blogu? Reagovala jste na ně?
Hmm. Žádný konkrétní mi v hlavě neutkvěl. Za těch spoustu let se určitě nějaký objevit musel. Snažím se reagovat v klidu a ne v návalu momentálních emocí, ale moc často se mi to nestává. Mám kolem sebe komunitu milých lidí a za to jsem moc vděčná.
Proč je diář lepší než vyťukávání si událostí do mobilu?
Já mám obecně ráda papírové věci víc než ty digitální. Ten telefon se může rozbít, ztratit, smazat. Mám pocit, že ten papír je tak nějak trvalejší a že zůstane (i když je to relativní). Ráda si věci zaznamenávám tužkou, je mi to přirozenější než sáhnout po telefonu. A zpětně se pak k těm věcem můžu vrátit. Diáře nevyhazuju, ukládám si je.
Měsíc jste jedla paleo stravu, jak na to reagovalo Vaše tělo?
Hodně jsem se to bála. Že mi nebude ze začátku dobře, že se tělo bude bránit. A ono se to nakonec vůbec nedělo a bylo mi naopak hodně dobře. Vytratily se moje zažívací potíže a měsíc mě vůbec nebolelo břicho (což pro mě bylo skoro jako zázrak). Nejhorší to nakonec bylo s hlavou. Srovnat se s chutěmi a myšlenkami na nezdravé jídlo. První týden jsem myslela fakt jen na kobliky a muffiny a na to, jak bych si dala něco dobrýho (a hlavně sladkýho).
Myslíte si, že čtení knih je na ústupu nebo na vzestupu?
Doufám, že spíš na vzestupu. Vzhledem k tomu, kolik je teď kolem nás knižních blogů a knižních akcí, mám pocit, že lidé čtou pořád hodně a že knížky rozhodně neumírají. To mi dělá velkou radost. Pro mě jsou knížky nejlepší přítel a neodmyslitelná součást života.
Na Váš blog přispívá i jistý Mr.K, o koho se jedná a proč bloguje právě u Vás?
Je to můj přítel. Nepřispívá nijak pravidelně. V blogování mě hodně podporuje a sám píše celkem vtipně a tak když se to hodí, přidávám také jeho pohled na věc. Myslím, že je to příjemné osvěžení. Jeho články měly docela dobrý ohlas (hlavně ty o našem whole30 měsíci).
Které místo v USA se vám zalíbilo nejmíň?
Los Angeles. Kamarádi a známí nám to říkali už před odjezdem. Já jsem tomu moc nevěřila, chtěla jsem si udělat vlastní obrázek. Ale je to fakt obrovské betonové město plné lidí a aut. Kromě té části u oceánu (Venice a Santa Monica) to tam za nějakou zásadní delší zastávku nestojí.
Míša se mě ptá: Jaké to je zpovídat ostatní bloggery? Co vás k tomu vedlo?
Je to zajímavé a někdy náročné, chtěla jsem zkusit objevit nové zajímavé osobnosti a to se mi zatím daří.
