Můj brigádnický den/ V kůži průvodce

glittershard.cz

Dneska vám chci trošku více přiblížit jeden z mých posledních dní, kdy pracuju jako sezónní průvodce na jedné památce. Tak tedy:

6:24; vstávám do deštivého dne. Ze zkušenosti vím, že déšť = davy. Spoiler: tahle teorie se vyplní.

Na pokoji jsme čtyři (samí kamarádi), dneska tu ale spíme jen 2. U snídaně se postupně sejdu se zbytkem patra. Chvíli kecáme, někdo vaří (já dneska nemusím), potom svádíme menší boj o koupelnu (na patře je nás 6). Následně se nachystám na dnešní den a okolo 10 hodiny vyrážím do práce.

10:30; můj letošní třetí den provázení, jdu na to. Mám skupinku 35 lidí, jedna paní mi nabízí do okruhu perské koberce. Zodpovím dotazy a za hodinu a pět minut je po prohlídce. Šlo to hladce.

12:30 – 17:00; odprovázím další tři prohlídky. Valí se k nám celý den davy, takže všichni máme napilno. Někdy prohlídka trvá i hodinu patnáct… Nerada návštěvníky popoháním když to není fakt nutné (a když neblokuju další skupiny), takže pokud vidím velký zájem, přidávám hodně věcí navíc. Prohlídky jsou často vyprodané a na další se minimálně půl hodiny čeká. V průvodcovně si vyměníme dojmy (dneska je nás tu 7 průvodců), ve chvíli volna chodím navštěvovat kamarádku pracující v jiné části památky.

Návštěvníci (jak se taky říká „mufloni“) jsou celý den v pohodě, až mě atmosféra prohlídky děsí v příjemném slova smyslu. Když mluvím, je po celý den hrobové ticho a většina poslouchá, hodně se doptávají. Žádný záludný dotaz se dneska nekonal až možná na jeden a sice, jaký strom roste v zahradě. Protože to nevím, odkazuju návštěvníky na zahradnici. Je to zvláštní, ale i ostatní kolegové mají pocit, že letos jsou skupinky tak nějak hodnější a pozornější. Tak snad jim to vydrží!

glitterhard.czggg

17:00; vracím pracovní klíče, jsem vyřízená. Velké skupinky jsou náročné na hlasivky a člověk musí být ještě ve větším střehu než normálně. Pro dnešek jsem ráda, že chodím jenom čtyři prohlídky denně. Ta pátá by dneska byla krutá.

17:00 – 22:00; postupně se všichni sejdeme na ubytování, pokecáme, část lidí si udělá vlastní program, já jedu s kamarády pro kamarádku-kolegyni na nádraží a zpátky to bereme přes obchod. Večer s kamarádkama probíráme novinky, večeříme, prosřídáme se v koupelně a jako jedny z mála průvodců jdeme spát už v 10.

Zbytek je slezlý v jednom patře, kde si vykládají a popíjejí vínko. Někdy se hrají deskovky. My to dneska nedáme. V jiné dny se ale rády zapojujem do „večerního programu“ a chodíme spát nejčastěji až druhý den. Asi nemusím dodávat, jak špatně se potom vstává do práce, ale v krátkém časovém horizontu se to zvládnout dá 🙂 Usínáme chvíli po desáté. Náročný den máme za sebou!

P. S. Fotky jsou ilustrační :), náhled: Image by S. Hermann & F. Richter from Pixabay 

Související články

1 komentář

  1. Tvůj režim mi trochu připomíná režim instruktorského života na Bílé. Hromadné přespávání, večerní program, práce průběžně po celý den a namáhané hlasivky. Jen průměrný věk skupiny jsem měla asi o dost nižší. 😀

    V červnu jsem byla na dvou prohlídkách a i tam se návštěvníci chovali slušně. Ne jako kdysi, když jsem se styděla za postarší dvojici, která si strašně nahlas povídala, ignorovala pokyny „nesahejte, neopírejte se, nesedejte“ a ještě k tomu měla vždycky dotazy na to, co už průvodkyně řekla… Divím se, že to s námi nevzdala.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.