Dneska jsem dočetla milou knížku od Terezy Ramba (dříve Voříškové). Knížka se jmenuje DobroDruhům a obsahuje vzpomínky autorky na různá místa. Nejvíce mě zaujalo Peru. Jednou bych tam možná ráda zajela. Chci vidět lamy, magické Machu Picchu i oblečení z barevných látek. Spíše ale navštívím Berlín, který Tereza zmiňuje taky.
V Berlíně totiž bydlí moje kamarádka a já jsem tam ještě nebyla. A přitom chci vidět „Zeď“, dát si currywurst a projít se po Zoologisher Garten Banhof. I když mi všichni říkají, že jeho sláva je už dávno pryč. Vlastně bych vyjela kamkoli a trochu mě mrzí, že jsem před koronou byla spíš sváteční cestovatel. Těžko říct, jak to teď bude. Jsem srabík a bojím se všech korona nástrah na cestě. Je mi z toho smutno.
Kromě myšlenek na cestování, jsem při čtení taky dost myslela na lásku. Láska je totiž protkaná celou touhle knížkou. Myslela jsem na to, že když jsme malí, lásku pro nás představuje třeba velký pugét růží, maxi medvěd, který je větší než vy, nebo hluboký pohled do očí. Postupem času se naše představy (z)mění, a každý z nás lásku vnímá jinak. Tak to má být.
Odložím si tady jednu myšlenku: Láska nemusí znamenat jenom spalující nekonečnou vášeň. Ani klišoidní věci z písniček, seriálů a filmů. Láska je i parťáctví, přátelství a gesta, jako třeba koupení velkého sójového jogurtu od Alpro. Jen je občas těžší, tyhle věci pod pojem „láska“ zahrnout, protože nejsou tolik vidět.
P.S. Jestli se chcete pokochat fotkama, filozofovat o životě, nebo si zkrátka přečíst něco hezkého, doporučuju už zmíněnou knížku DobroDruhům od Terezy Ramba (cena 499 Kč).
O knížce jsem už slyšela a je to delší dobu, co mě zaujala. Zatím jsem se k ní nedostala, ale mám to určitě v plánu! :)) Napsala jsi to moc hezky.
Na DobroDruhům jsem už narazila, ale mám obavy, že na mě by těch emocí tam bylo příliš. Občas kouknu na její Insta a tak si říkám, zda je kniha napsaná stejným stylem? 🙂
Tvoje zamyšlení se však četlo moc příjemně. Snažím se v omezené míře cestovat i nadále, ale je pravda, že korona změnila úplnou podstatu, proč mě to bavilo – do značné míry díky lidem. Nedokážu si teď představit být ubytovaná na hostelu ve sdílené ložnici, začít se jen tak bavit s cizími lidmi, jet sama na festival. I extrovert jako já se teď lidí podvědomě straní, není otevřený poznávání.
Instagram neznám,takže těžko říct 🙂 Občas to bylo moc emocí i na mě.
S korona věcmi souhlasím. Momentálně si neumím představit, že bych šla třeba na obrovský koncert.
To je hezké zamyšlení.
Ach, jak mě to cestování chybí, až mě bolí i jen listovat ve všech těch mých cestovatelských knihách 🙁
K tomu tématu láska, souhlasím. Rozhodně neberu lásku jen v podobě růží nebo slovem Miluji tě, ale i těmi drobnými gesty, náznaky, kopou smíchu a pochopení.
Mě zas těší si v nich listovat, a dostat se tak někam jinam. Ale chápu, taky z toho mám trošku smutek 🙁 Jsem zvědavá, jak to bude třeba v létě a doufám, že se budem moct ubytovat v hotelu aspoň v rámci ČR. Vzhledem k tomu, že nebudu určo očkovaná, protože na očkování zatím nemám nárok ještě nevím, jestli si troufnu za hranice.