O nešťastné cestě na Prahu a darovaném vínu

Byl pozdní říjnový večer. Vlak na Prahu poklidně uháněl ze Slezska do Čech, a nikdo ještě netušil, co nás v pozdní hodinu čeká. Před Pardubicemi zaskřípaly brzy, vlak zastavil.

Uběhlo 5, 10 minut, furt jsme stáli. Z amplionu se ozval hlas průvodčího. Došlo k nehodě na trati. O chvíli později jsem z internetu vyčetla, že nějaký nešťastník skočil pod kola. Nechci působit hnusně, je mi líto každého ztraceného života, ale skok pod vlak považuju za věc sobeckou. Jeden se vysvobodí ( z jeho pohledu), a X lidí to dostane do problémů, nehledě na chudáka mašinfíru.

Čekali jsme cca hodinu, stevardi přestali chodit po vagónu. Po hodině došlo k oznámení: vlak se bude otáčet, a vysadí nás kdesi za Pardubicemi. Máme přestoupit na další spoj. Polilo mě horko: náš spoj byl totálně narvaný, těžko říct, jestli bychom se všichni vlezli.

Naštěstí přišel můj přítel s řešením. Vystoupíme v Pardubicích a někam přestoupíme. Z vlaku jsme vylezli my dva a dvě veselé paní na dámské jízdě. Spolčili jsme se dohromady.

Zanedlouho jel spoj ze Slovenska, do kterého jsme přesedli. Personál v druhém vlaku byl moc milý, navíc se naše čtyřčlenná skupinka vlezla bez problémů. Dali jsme se do řeči s ovíněnýma dámama, a cestu zakončili přípitkem na nenarozené miminko jedné spolucestující. Do Prahy jsme dojeli s dvouhodinovým zpožděním v deset v noci, ale hlavně, že jsme dojeli. Hovor, víno a dobře vyřešená situace zachránila večer.

P. S. Vlakem už moc nejezdím, nicméně mi připadá, že RJ se dost zhoršil. Chápu, že za zpoždění nemůžou, ale víckrát se mi stalo, že personálu bylo málo a moc nestíhal. Stevardi byli otrávení a protivní, v nabídce nebyly inzerované věci, vlak přijel špinavý, a o zvednuté ceně ani nemluvím.

Náhled: Photo by Charles Forerunner on Unsplash