Včera jsem začala číst Dubajku. Další z příběhů letušky společnosti Emirates. Bohužel mi fakt nesedl styl, jakým autorka píše. Na každé stránce zdrobnělina typu papú, sníďaňka, večeřka, to se nedá. V kombinaci s deníčkovými zápisy a absencí fotek, jsem čtení nakonec vzdala. Nedělám to často, většinou knížku dočtu, ale na druhou stranu, proč se trápit? Na nedočítání nevidím nic…
Kam s ní?
Za měsíc a kousek odevzdám klíče, a úplně naposled za sebou zavřu dveře současné práce. Pravděpodobně se mi dost uleví. Na druhou stranu nejspíš malinko propadnu panice; co teď? Po období, kdy mí blízcí nevěřili, že opravdu seberu odvahu a ze současného zaměstnání odejdu (už se to nedá zvrátit), si aktuálně procházím sérií dotazů jestli už mám něco…