Vychutnejte si další historky z infocentra dřív, než odtamtud odejdu. A omluvte sprostý nadpis, nicméně zachycuju realitu bez obalu.
První zážitek se nastal přímo mě, ale mojí kolegyni:
Zákazník: (bez pozdravu) „Dejte mi adresu na starostu.“
Kolegyně: „Ale já nevím, kde pan starosta bydlí, a stejně bych vám ji dát nemohla.“
Zákazník: „Serte na to.“ (bez pozdravu odchází, já a kolegyně propukneme v zoufalý smích)
Druhý zážitek je taktéž čerstvý. Z minulého týdne.
Na pobočku přichází slušně vypadající pán. Pozdraví, začne popisovat problém, ale mluví hrozně zmateně. Vůbec nepoberu, co vlastně potřebuje. Chvíli se bavíme o jeho požadavku, nakonec situaci vyhodnocuju tak, že pánovi pomůžou nikoli v infocentru, ale v copycentru. Pána tedy slušně odkážu na jinou službu.
Zákazník: „Vy jste hrozně neochotná. Já vám zaplatím.“
Já: „Ale to není o penězích nebo neochotě. My tuhle službu zkrátka neposkytujeme.“
Pán se mě snaží chvíli přemluvit, ale opravdu mu nemůžu pomoci. K vyřešení požadavku nemám ani potřebnou techniku. Znova opakuju, že musí do copycentra a nejbližší mu vyjmenuju. Furt komunikuju slušně, ale věcně.
Zákazník: „Tak jdi doprdele, krávo!“ (naštvaně odchází)
Čím dál víc si vážím lidí, co s námi jednají na pohodu. Pozdraví, usmějí se a třeba i poděkují. Není jich zrovna málo, ale ani moc. Dokonce začínám být vděčná za smalltalk na téma počasí se zákazníkem, protože je to tisíckrát lepší než hnusné, povýšené chování.
Na závěr tematické videjko: