Setkání s divočáky

babí lom

Dneska mám pro vás historku z edice Tohle nevymyslíš. A rozhodně nenaplánuješ. Povím vám o tom, jak jsme včera šli na rozhlednu Babí lom a zažili zvláštní setkání. Mám z něj hrůzu ještě teď.

O Babím lomu jsem psala už dříve tady. Je to sympatická, ale trošku adrenalinová procházka kousek za Brnem. Když je hezké počasí (jakože včera nebylo), z rozhledny jde krásně vidět na Brno a přilehlé okolí. Cesta tam nenaznačovala, že zažijeme něco zvláštního. Teda až na snahu nehodit držku na zmrzlé ploše. Vtipkovali jsme na téma kořenový vězeň, sem tam potkali pár lidí a úspěšně vyšli až na rozhlednu.

Cestou zpátky přišlo vzrůšo. Byli jsme asi kilometr a půl od obce Lelekovice uvnitř lesa. Zrovna nás minul mladý pár a široko daleko nikde nikdo. Do ticha se najednou ozval divný dusot. Vzápětí asi sto metrů od nás proběhlo sedm divočáků.

babí lom

Zamrzla jsem na místě a absolutně nevěděla, co dělat. Už chápu usloví „krve by se ve mně nedořezal!“ Smrt v očích a sevřené hrdlo. Naštěstí zasáhl přítel a zavelel zůstat stát. Divočáci v klidu proběhli kolem a mířili dál do lesa. Těch pár sekund bylo nekonečných. Nemyslím, že by nám ublížili (mladé neměli), ale stejně bych si tohle setkání radši odpustila. Takovou adrenalinovou procházku jsem nezažila dlouho! Kam se hrabou zvířecí stopy!

P. S. Náhled a fotky jsou z Babího lomu v létě minulého roku. Autorem je můj přítel.

P. P. S. Jestli máte podobnou historku s obyvateli lesa, jsem s ní! Ať nevypadám jako jediný pose*outka 🙂

Související články

7 komentářů

  1. Kořenový vězeň a hned jsem se musela smát 😀 Nikdy nezapomenu, jak jsem to viděla poprvé 😀
    Věřím, že to byl šok. Já divočáky nikdy takto nepotkala, ale táta už mi o tom taky vyprávěl. Hlavně, že si odcupitali dál a nezaujali jste je 😀

  2. Sedm! Tolik jsem jich tedy nečekala 😀 Zatím jsem s divočáky naštěstí neměla tu čest, ale myslím, že krve by se ve mně v takové chvíli taky dořezával jen těžko. Takže rozhodně nemusíš mít špatné svědomí 🙂

  3. Úplně mi to připomnělo podobnou historku, kdy jsem byla před pár lety na procházce v lese s pejskem. Byla zima, sněhu všude kupa a já jsem se už ani nedržela vyšlapané cesty. A samozřejmě že jsme narazili na divočáky! Byly několik metrů od nás a přesně jako ty jsem přimrzla na místě. Opatrně jsem se otočila a snažila se v klidu odejít, ale fůů, adrenalin pořádný! 😀

  4. V lese mezi Českou a Blanskem je divočáků nespočet. Dobré je, že se nás bojí mnohem více než my jich. 🙂

    Jednou jsme se s babí vracely až těsně před setměním z cyklovýletu, když se kousek před námi vynořila bachyně s mladými. Začaly jsme cinkat na zvonky, tleskat a dupat, takže si nás prasnice všimla a stáhla se i se selátky do ústraní, ale to jsem se teda taky dost bála.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.