Ňuník vešel do dveří nečekaně. Doprovázel svou paničku.
„Dobrý den, můžu i se psem? Nevadí vám pejsci?“
„Jasně, pojďte. My máme pejsky rády!“ odpovídám zákaznici. Dvě kolegyně pejska mají, já sice ne, ale jsem psí člověk.
V tom ho uvidím. Na vodítku hrdě kráčí OBROVSKÝ pes. Představte si Tesáka z HP (neapolský mastin) akorát 3x většího.
Obsloužím zákaznici, a začneme si povídat o jejím psím miláčkovi. Paní vykládá, jaký všude budí rozruch. Dozvídám se, že Ňuník je opravdové zlatíčko.
Nevím, co mi dodá odvahu, nicméně obejdu pult, a po zeptání jdu k Ňuníkovi blíž.
„Klidně mi ho chvilku podržte, já si aspoň schovám věci.“ Než se naděju, vodítko mi přistane v ruce.
Jenže Ňuníkovi se to nelíbí a dá to hlasitě najevo. V tu chvíli opravdu ocením, že má náhubek.
Budiž mi tohle dostatečným ponaučením, že pes, který štěká nekouše, přesto pouští hrůzu. Někdy je lepší zůstat na bezpečné straně pultu.
P.S. Tak obrovský pes se fakt jmenuje Ňuník. Přijde mi to hrozně vtipné.
Náhled: canva.com
Roztomilý ňuník. 😀
Velcí psi se mi libí, ale na doma mi víc vyhovuje Eliška.
Sleduji na instagramu jednu slečnu, která má tak 150 cm a obrovského vlkodava, který, když se postaví na zadní, je o kus vyšší než ona. Je to krásné a úsměvné. Ňuník byl asi něco podobného, každopádně jméno mu páníčci vybrali opravdu vtipné!