Dnešní článek můžou někteří brát tak, že jsem se definitivně zbláznila, zhnuseně zavřou prohlížeč a na blog se už nikdy nevrátí. Že se vás to netýká? Tím líp, protože se mrkneme na další záhadné a nesmírně zajímavé téma. Dnešní článek bude totiž o smrti. Nebude to o tom, že každý někdy zemřeme což samozřejmě všichni víme, ale bude to o tom, že smrt je pořád na světě s námi, hned vedle našich strážných andělů a můžeme říct, že je to jakási “entita” nebo transformátor energie.
K dnešnímu tématu mě přivedl Jaroslav Dušek (ano to je ten pán co chodí bosky, všechny přednášky má beznadějně vyprodané, vypadá hodně “boho” a hrál toho úlisného učitele z Pelíšků), když zmínil knihu autora Jana van Helsinga (který napsal mimochodem třeba i Než si proženeš hlavou kulku, přečti si tuto knihu) s názvem Kdo se bojí smrti? V téhle knize se prostřednictvím média spojí se samotnou smrtí (pro jednoduchost si to představte jako smrtku s kosou) a vyptá se jí na 222 otázek typu: Kdo je? Co dělá na našem světě? Jak ji můžeme vnímat? Co se stane po smrti?… a “smrt” mu na ně odpovídá.
Když se mrknete na hodnocení knihy Kdo se bojí smrti na netu, najdete hodně recenzí typu, že větší kravinu člověk nečetl, že Helsingovi asi už definitivně hráblo, že je ta knížka totální odpad a další, ale pak tu jsou lidi, kteří si řeknou a co když na tom něco je? Co když nemusím souhlasit se vším co se v knize píše, ale na něco mám stejný názor? Co když prostě existují věci mezi nebem a zemí, které citlivější jedinci zkrátka vnímají?
Knihu nemám ještě dočtenou, ale už jsem prošla pasážemi kdy lidé pracující v hospici, domovech pro seniory a v nemocnicích Helsingovi podali svědectví, že byli svědky (třeba i zprostředkovaně) toho, že postava v černém přešla za oknem, stála u postele nemocného, zaklepala na dveře a dotyčný za několik hodin zemřel nebo se mu stala nějaká nehoda, při které si uvědomil, že předchozí “zjevení” není pouhou náhodou. Nešlo přitom o smrtku s kosou, ale o postavu v černé kápi nebo v černém oblečení s černým kloboukem.
Smrt v Helsingově podání má být jakýmsi pomocníkem a doprovodem duše na “onen svět”, i když podle knihy jestli to správně chápu, vlastně žádný onen svět není, protože duše se po “očistci” a uvědomění reinkarnuje do nového těla a vrátí se na zem. Smrt v Helsingově podání není ničím čeho by se člověk měl bát. Je to zkrátka další pomocník na cestě životem, i když ten poslední, kterého uvidíme.
Jsem zvědavá, co se ještě všechno dočtu a co si z knihy vezmu (přestože nemusím na všechno mít stejný názor), ale je to hrozně zajímavé čtení. Helsing není u některých typů lidí oblíbený, protože se zajímá (mimo jiné) i o to co je za tímto světem a to skeptici zkrátka nechtějí přijmout, ale píše o hodně zajímavých věcech. Pokud nejste zarytí skeptici doporučuju abyste si alespoň jednu jeho knihu přečetli, je to zajímavý a výjimečný autor.
Téma smrti je v naší společnosti málo diskutované a kniha vám může dát podnět, jak o smrti přemýšl
Literatura k možnému přečtení:
SCHOPENHAUER, Arthur, Alena ČADRNOVÁ a Andrea POLÁČKOVÁ. O smrti. Brno: Zvláštní vydání…, 1996.
WITTEK, Gabriele. Spoločníčka smrť: Každý zomiera sám za seba ; Život a umieranie, aby sme žili ďalej. Žiar nad Hronom: Univerzálny život, 2006.
HLER, Norbert. Umírání a smrt ve středověku.
ONDRAČKA, Lubomír, Luboš KROPÁČEK, Tomáš HALÍK, Milan LYČKA a Marek ZEMÁNEK. Smrt a umírání v náboženských tradicích současnosti. 2. vydání. V Praze: Cesta domů, 2017.
RINBOCHAY, Lati a Jeffrey HOPKINS. Smrt, mezistav a znovuzrození v tibetském buddhismu. 2. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2012.
SÍGL, Miroslav. Co víme o smrti…?. Vydání druhé, přepracované. Velké Přílepy: Olympia, 2017.