Když jsem tak přemýšlela o čem chci dneska psát, nejvíce mě oslovilo téma jídlo a moje cesta ke zdravému životnímu stylu, protože ať chci nebo ne, řeším to každý den. Vlastně už pořádně za nic jiného neutrácím a zařadila jsem se tak do fronty brblů nadávajících na ceny jednotlivých potravin (aktuálně na cenu zeleniny). Dneska bych vám proto chtěla poodkrýt zase kousek z mojí cesty obsahující momentálně stagnaci, málo pohybu a dost utracených peněz.
První věc, kterou chci zmínit je, že od začátku korona doby a hodně času stráveného doma se hýbu o dost míň než normálně. To asi nikoho nepřekvapí. Pohyb tak doháním cvičením doma a občasnými procházkami + jsem teď o víkendu ušla 7 kilometrů na horách a za to jsem fakt ráda, protože mi to prospělo fyzicky i psychicky.
S nedostatkem pohybu souvisí i to, že i když jím pořád hodně zdravě a podle plánu svojí nutriční terapeutky, už dva měsíce nehubnu ani nepřibírám a váha tak stojí na jednom bodě. Nejsem z toho nadšená ale vím, že ke změně životního stylu tenhle bod patří, a tak čekám až se zase začnu hýbat o dost víc a shodím poslední přebytečná kila. Snad ta chvíle přijde, protože jsem si zvykla na dobrý pocit, když vidím výsledky. Na druhou stranu okolí si pořád myslí, že viditelně hubnu, a to není k zahození 😊 Sama na sobě potom pozoruju, že mi splaskl obličej, vyrýsovala se klíční kost, zhubl zadek, břicho, nohy (konec odřeným stehnům?). Z toho důvodu teď nosím skoro pořád sukně a překonala jsem svůj špatný pocit z nich. Zdravotní problémy se dost zlepšily – klep, klep.
No a poslední věc, co chci dneska probrat je cena stravování, kdy se často říká, že zdravé je mnohem dražší. Myslím si, že jednozačně to nedokážu posoudit, protože jídlo obecně se mi zdá drahé a hodně zálěží, co si kupujete. Schválně jsme ale spočítali kolik peněz za něj měsíčně s přítelem utratíme a výsledek je, že my dva když jíme kompletně doma ve stylu; snídaně, dvě svačiny, oběd, večeře, někdy druhá večeře utratíme měsíčně okolo sedmi tisíc (počítám do toho i drogerii). Zdá se to jako obrovské číslo, ale kupujeme hlavně ovoce a zeleninu, pečivo ze zdravé výživy (jednou týdně), maso dvakrát týdně, mléčné výrobky + vločky nebo kaši Nominal. Mám slabost pro obchody zdravé výživy a farmářské výrobky, takže výsledek s tím asi souvisí, ale nemyslím si, že nakupování v obyčejných řetězcích by číslo výrazně snížilo. Přesto mě překvapuje, že spousta lidí za jídlo utrácí mnohem míň, jak to dělají?
Abych to shnula: Už si nedovedu představit, že se někdy vrátím ke špatnému stravování a nedostatku pohybu. Chci udělat všechno proto, aby se tak nestalo. V poslední době se učím zařazovat výjimečně i “nezdravé” potraviny jako burger, špekáček…a pak zase pokračovat v rozjetých kolejích a nemít z toho výčitky. Učím se jíst s heslem, že není nezdravá potravina, jen nezdravé množství!
Náhled: Canva.com
Ta poslední věta by se měla tisknout a dávat na bilboardy, protože mi připadá, že lidi (převážně holky, že) zaslepení fenoménem zdravé stravy považují dortík nebo párek za jed, který zabíjí možná i jen svou blízkostí…
Sedm tisíc za dva není zase tak moc. Sama se najím za méně než 3500, ale ona ta moje čočková strava zas tak drahá prostě není… Vím ale, že hodně lidí má rozpočet jen pro sebe na pět tisíc nebo i víc. Vím o klukovi, který prý projí deset tisíc. To si vůbec nedovedu představit. Má ale trochu jiné požadavky na stravu, vyžaduje strašně moc bílkovin, protože hodně cvičí.
Sice nehubneš, ale ani nepřibíráš, tak je to fajn. 😉 Obávám se, že karanténa dost lidem nějaká kila přidala.
Káji, já jsem slyšela o lidech, co projí třeba jen dva litry! A těch deset se mi nezdá tak moc, když ten člověk je sportovec 🙂