V minulém povídání o zážitcích z práce, jsem vám naservírovala pozitivní i negativní momentky. Proto pokračujme ve stejném duchu. Možná se budete i červenat!
Začnu zážitkem z infocentra. Měly jsme s kolegyní mega náročný den, a od rána se prakticky nezastavily. Odpočítávala jsem minuty do doby, než bude padla, a půjdem konečně domů.
V tom se dovnitř nahrnula matka v panickém záchvatu. V náručí svírala malou dceru.
„Zavolejte sanitku! Dcera spadla z lavičky a z hlavy jí valí krev!”
Bylo to tady. Opět nečekaná situace. Nevím, jestli to byla náhoda, nebo můj dosud skrytý povahový rys, ale jednala jsem naprosto impulzivně a klidně.
Kolegyně zavolala sanitku, já jsem posadila matku do zaměstnanecké části pracoviště, dítě jsme základně ošetřily, a vyčkaly na příjezd 155. Jak holčička dopadla, nevíme doteď. Nicméně si myslím, že dobře.
Druhý zážitek nás zavede do hradozámeckého prostředí. Ten den byl poklidný, turistů moc nebylo. Postávaly jsme s kolegyní u brány, a pomalu se chystaly na zavíračku.
„Prosím vás, my bysme chtěli na věž, ale nemůžem tam jít…“, obeznámil nás příchozí turista.
„Proč? Jsou tam včely?“ zeptala jsem se naivně.
„Včely ne, ale chlap s ženskou, a oni tam to.., no… Jak vám to mám říct”.
Ano, užívali si hezkou chvilku. Na místě, kde byste to rozhodně nečekali 🙂
S kolegyní jsme daly kámen-nůžky. Volba kazišuka padla na mě. Vyrazila jsem do věže a odspodu volala: „Haló, zavíráme! Pojďte prosím dolů! Haló!“
Takticky jsem vyčkala několik minut. Naštěstí byli dotyční turisti rozumní, ukončili rozdělanou práci, a při odchodu se na rozdíl ode mě vůbec nečervenali!
Tímto končí, prosím pěkně druhý díl. Těšíte se na příští?
Koukám, že někteří lidé si to umějí udělat pěkné skutečně všude. Ještěže se mi něco takového za mé průvodcovské kariéry nikdy nestalo! Ta trapnost by se fakt dala krájet 😀