Když na Silvestra odbila půlnoc, oddychla jsem si. Náročný rok 2024 mám za sebou, jede se dál! Stalo se toho hodně. Dobrého i špatného, ale hezky popořadě…
Rok 2024 jsem otevřela se zánětem průdušek s náběhem na zápal plic. Stačilo nedoléčit covid a příští tři měsíce bylo veselo. Zdraví mě bohužel trápilo v průběhu celého roku, níže se o tom více rozepíšu.
V lednu jsem změnila práci. Opustila jsem služby a přímý kontakt s lidmi a začala pracovat v back officu s maily, dokumenty a telefonáty. Pro mě dosud nepoznané prostředí! Má to svoje klady i zápory asi jako všechno. Momentálně jsem však ráda za jakousi stabilitu. Co bude dál se uvidí.
Na jaře jsem docházela do autoškoly. Tu jsem nedodělala. Vzhledem k novému zaměstnání pro mě bylo náročné zaučovat se a zároveň jezdit, a strach z řízení byl silnější než touha po řidičáku. Nakonec jsem to vzdala. Budu někdy řídit? Upřímně nevím.
Druhá polovina roku mi dala zabrat. Řešila jsem zdravotní problémy babičky a pravidelně ji navštěvovala v nemocnici. Do nemocnice jsem se nečekaně dostala i já sama. Z ničeho nic jsem ztratila sluch na jednom uchu. Začalo to pískáním, pak mi ucho zalehlo a za pár hodin jsem skončila na kapačkách. Týden mě dávali do kupy (ztráta sluchu byla 90 procent) a tehdy jsem si potvrdila, že mám okolo sebe fakt super lidi, kteří mě každý den navštěvovali.
Když mě pustili domů, měsíc jsem do nemocnice dojížděla do hyperbarické komory, která mi měla pomoci s navrácením sluchu. To se bohužel nestalo, ale malé zlepšení přece jen přišlo. Aktuálně na jedno ucho slyším normálně, na druhém mám ztrátu “jen” 75 procent. Co vám budu povídat, byly to těžké časy. Zpočátku jsem byla závislá na druhých, s postupem času jsem chodila o hůlkách (hrozně se mi točila hlava a měla jsem poškozený rovnovážný systém těla). Aktuálně už opět vybíhám schody, chodím na menší túry a hůlky nepoužívám. V takových chvílích si člověk uvědomí křehkost lidského života a jsem vděčná za to, že funguju normálně. Mrzí mě, že se to stalo, ale je třeba jít dál.
Depky už bylo dost, teď něco veselejšího. V průběhu celého roku jsme s přítelem řešili možnost stěhování. Bydleli jsme v obřím bytě s obřím nájmem (a hlučnými sousedy) a hlavně přítel chtěl jít do svého. Víc než rok jsme nepravidelně procházeli nabídky nemovitostí, až jedna z nich vyšla. Jeden den jsme byli na prohlídce, druhý si plácli s realitní makléřkou. Aktuálně píšu z našeho bytu v menším městě a zatím si nemůžu stěžovat. Jediné, co mi tu chybí jsou knihy Dobrovský, nebo Luxor. Jinak je nové bydliště fajn.
Před Vánoci jsem opět řešila zdraví. Čtrnáct dní jsem vystresovaně čekala na výsledky vyšetření (nesouviselo s uchem). Naštěstí všechno dobře dopadlo, ale stres to byl řádný.
Závěrem roku se mi povedl jeden fail. Fakt jsem si už říkala, co dělá můj andělíček strážníček a proč se v tomhle roce fláká! Na vánočních trzích jsem totiž vytratila roční jízdenku na bus. Dojíždím z malého města do města většího, a jízdenka je to mastná. Naštěstí dobří lidi ještě nevymřeli a ztracená kartička na mě čekala na autobusovém nádraží, takže jsem si oddychla a nemusela kupovat jízdenku novou.
Konec roku jsem strávila s rodinou a přítelem, Silvestra potom s přítelem a kamarády. Věřím, že nejsem jediná, kdo je rád, že je opět leden. Tak ať je tento rok lepší, než ten předchozí i u vás!
Náhled: Photo by Annie Spratt on Unsplash
Ach jo, v lednu jsme si říkaly, že se změnou práce ti snad bude sloužit zdraví lépe, a ono to přitom ještě tak vygradovalo. 🙁
Teď už to máš určitě vybrané a bude ti dobře. Byt máte vyřešený, autoškola je minulost, zbavila ses dalších stresových faktorů.
Hezký nový rok!
No tedy, to jsou pořádné zdravotní trable! Fakt mě mrzí, že toho bylo tolik a tak děsivé. Loňský rok byl i pro mě pořádný shitstorm (aneb jak moji studenti překládají: hovnádo), takže doufám, že ten letošní bude po všech stránkách vydařenější. Tedy: ať je líp 🙂