Po dvou měsících jsem se tento víkend dostala za rodinou. Ať „žije“ korona! Kromě příjemného setkání a hezké vánoční procházky v městečku Štramberk došlo i na praktické věci; dala jsem se do třídění svých dětských knížek. A byla jsem nemilosrdná!
Abych vám trošku vysvětlila můj postoj k třídění, musím se vrátit čtyři roky zpátky do doby stěhování od rodičů. Tehdy jsem byla ZAVALENÁ věcmi a řekla si, že tuhle situaci už nikdy nechci zažít. Od té chvíle pravidelně třídím kdeco; od oblečení, přes kosmetiku až právě po knížky a není mi to líto. Ale…
Popelnice přichází na řadu až jako poslední, vždycky se vytříděné kousky snažím udat (až na kosmetiku). Knížky dávám do knihobudek, dětských domovů, nebo třeba knihoven. Přece jen nestály málo a někoho můžou ještě potěšit 🙂 A tak to řeším tímhle způsobem.
Zpátky k víkendové situaci: Můj taťka to ale vidí jinak; odnést knížky je mu líto, i když je hodně nepravděpodobné, že by je ještě někdo četl. A tak moje vytříděné krabice odnesl zase zpátky na půdu.
A teď by mě zajímalo, jak to máte vy: Syslíte knížky na horší časy, nebo se jich zbavujete jako já?
Náhled: Photo by Thought Catalog on Unsplash
Knížek mám doma moc a proto jsem některé odnesla také do knihobudky nebo darovala do knihovny. Vyhodit knížku bych nemohla, na to nemám srdce 😀
Tak to úplně chápu 🙂 Taky se vždycky snažím všechno udat. Občas si ňáký titul koupím a po přečtení vím, že znovu už číst nebudu a zbytečně by mi to zabíralo místo, takže darovat jinému mi přijde jako fajn řešení 🙂
P. S. Ještě jsem mohla napsat, že už jsem rezignovala na online bazary, jak s oblečením, tak s knížkama. Jsou to fajn věci, ale je to hrozně zdlouhavé.
Knížky jsem syslila a syslila, ale před stěhováním z Prahy jsem se dala do třídění. Polovina skončila v antikvariátu nebo v budce. Byla to úleva.
Celkově jsem nemilosrdná, třídím dvakrát ročně všechno a pokaždé se dost věcí zbavím, až se divím, že mi ještě něco zbývá. 😀 Ale víš jak, to jsou třeba i sešity z prvního stupně. Kdysi mi jich bylo úplně líto, pak jsem se začala zbavovat matematik, cvičných sešitů, teď zachovávám jen pár stránek s nejhezčími obrázky… a beztak nakonec dojde i na ně.
Jejda, sešity, ty občas ještě nekde objevím. Nedávno jsem třeba vyhazovala učebnice a sešity z VŠ (čti; poslala jsem je dál). Je to hrozné, kolik toho člověk (ne)vědomky okolo sebe nahromadí :O
Taky jsem uklízecí a vyřazovací typ 🙂 A taky mám rodiče, kteří s tím mají velký problém a vyhazují, jen když už to nejde jinak. Stejně ale mám pocit, že mám věcí vlastně fakt dost, a kdybych se měla stěhovat, patrně bych se slušně vyděsila 😀
No vidíš, a do tohohle bodu už nechci se dostat! Minulé stěhování jsem třídila snad 3 dny, teď se fakt snažím třídit a neskladovat 🙂 Nějak mě pustila nostalgie k věcem.
Hřích by byl, kdybyste knihy vyhazovali… Darováním naopak knize vnukneš nový život, protože udělá radost někomu dalšímu. To je určitě lepší, než aby se na ni doma prášilo. Sama to dělám stejně. Jak mám pocit, že se ke knize vracet nebudu, tak ji posílám dál. Nechávám si jen klasiku a knihy, co mě zaujaly. Dětské knížky jsem ale po dohodě s rodinou nechala na bytě rodičů. Doufám, že se budou brzy hodit další generaci. Sama jsem měla moc ráda pohádkové knihy po mamce a tetě. 🙂
Mám úplně stejný přístup 🙂 Ale kromě Pipi to skladovat nechci, protože si myslím, že vychází pořád spousta hezkých knížek.