Po dlouhé době dostane slovo mužský bloger. Není jen tak obyčejný, má totiž růžové vlasy a je hodně osobitý.
Cos očekával od založení blogu a jak se tvoje očekávání naplnila?
Blog jsem založil impulzivně. Neměl jsem s ním žádný konkrétní plán, tudíž jsem neměl ani žádná očekávání. Je pravda, že jsem chtěl nějakým způsobem provokovat. Připravil jsem se tak na negativní komentáře. Nakonec to tak nebylo a lidem se blog zalíbil, vlastně díky tomu v psaní stále pokračuju.
Máš růžové vlasy, co tě přimělo si je nabarvit a jak na tebe reagují lidé na ulici?
Dříve jsem měl vlasy stříbrné. Bylo to náročné na odbarvování, a tak mi kadeřnice doporučila, abych vlasy nechal odpočinout. Jelikož jsem nechtěl chodit s blond hlavou, tak jsem skočil do drogerie s tím, že koupím nějaký barevný pigment a nechám vlasy odrůst. Jediná barevná barva, která tam byla, byla právě růžová. Tak jsem to zkusil. Předpokládal jsem, že ji na hlavě budu mít maximálně týden. Ale z týdnu se stal rok. Dřív jsem pozoroval nějaké reakce na ulici, lidé se otáčeli, šeptali si nebo upřeně hleděli. Po roce už reakce nepozoruju. Asi jsem si na to zvykl, nebo už nejsem tak zajímavý.
Kdo je tvojí oblíbenou guilty pleasure? Klidně jich vyjmenuj více a připiš proč.
Jestli je “guilty pleasure” myšleno něco, co dělám rád, ale neměl bych, tak je to rozhodně jídlo v noci, občas nějaké lehké drogy a rozhodně anální sex, ten je přece proti přírodě. A jestli myslíš “guilty pleasure” jako osobu, tak je to rozhodně Lulusila, ona je prostě královna vlogerek!
Přijde ti, že přístup Čechů k LGBT komunitě se lepší?
Nevím, co bych k tomu napsal. Změnu k lepšímu asi pozoruju, ale nikdy jsem se o tohle nezajímal. Jsem prostě teplej a tím to končí.
Nějaký účinný recept, jak se stát slavným, úspěšným a bohatým?
Mít účinný recept na to, jak se stát slavným, bohatým a úspěšným, tak už jím dávno jsem. Na tohle opravdu nedokážu odpovědět.
Pozval tě už někdo na rande s tím, že si přečetl nějaký tvůj článek a chtěl by tě poznat víc?
Ano. Stále někdo chce. Jednou to zašlo tak daleko, že naprosto cizí chlap pro mě jel 400 km jen proto, aby mě poznal a odvezl do Prahy. Což bylo dalších 400 km. Musím říct, že to bylo zajímavé rande! Sedět s někým více jak 4 hodiny v autě bez možnosti utéct?! Občas se sám sobě divím, že jsem do toho auta nastoupil. Naštěstí to bylo moc fajn.
Nejhorší rande, které tě potkalo?
Vše je na blogu.
Chtěl bys děti? Nechal by sis je radši adoptovat nebo odnosit náhradní matkou?
Děti jsou fajn prvních 20 minut. Aktuálně děti nechci. Nedokážu si představit, že bych vychovával dítě a měl za něj tu zodpovědnost. Můj kamarád říká, že se rodičovský cit projeví časem u každého. Já s tím souhlasím. Jen to pro mě není aktuální téma, tak nad tím nepřemýšlím. A jestli bych si měl vybrat mezi adopcí nebo náhradní matkou, přikláněl bych se asi k adopci. Nedokážu si představit dítě, které by mělo moje geny. Tohle světu udělat nemůžu.
Proč nebloguješ více? Nemáš na to čas?
Blog beru jako hobby. Když mám chuť něco „postnout“, napsat, udělám to. Když ne, nenutím se do toho. Není to jen o čase. Ale je pravdou, že bych na těch intervalech mezi články mohl zapracovat.
Co je ta největší pomluva, kterou jsi o sobě slyšel?
Určitě jsem nějakou pomluvu o sobě slyšel a ne jednu, ale žádnou si nedokážu vybavit. Tohle mě nikdy netankovalo. Vždy si bude někdo něco říkat, ať chceš, nebo ne. A mně je to jedno.
