Práce s lidmi je náročná, na tom se asi všichni shodneme. Sama jsem ve službách dělala 8 let na různých pozicích, takže mám spoustu hezkých, nepříjemných až hnusných zážitků. Dneska to však nebude o zákaznicích, ale o zaměstnancích na druhé straně. Ti se totiž občas neumí chovat úplně stejně.
Je přirozené, že každý z nás někdy nemá svůj den. Přesto si myslím, že by zaměstnanec měl udržet míru profesionality i ve chvílích, kdy se necítí dobře. Zákazníky to nezajímá. Zamračený obličej, pocit, že otravuju, věnování se mobilu, uštěkaný hlas, zesměšňování a arogantní přístup, to je malý výčet toho, s jakým chováním se kupující může setkat. Pro někoho je chování obsluhy na prvním místě. a utváří to celkový dojem ze služby. Špatná zkušenost může vést přinejmenším ke špatné recenzi, stížnosti, nebo ke ztrátě kšeftu. Na druhou stranu: milá a příjemná obsluha zákazníka potěší. Pravděpodobně bude mít chuť se v budoucnu vrátit. Zkrátka a dobře: dojem ze služeb záleží na tom, na koho narazíte, a jak moc ho jeho práce (ne)štve.
Můj nejčerstvější zážitek s nepříjemnou obsluhou mám ze Silvestra. Přijeli jsme s kamarády oslavit nový rok na druhý konec republiky, a když už jsme byli v Jindřichově Hradci, chtěli jsme navštívit místní muzeum. Zamračená pokladní však neměla svůj den, a rozhodně nás nechtěla do expozice pustit (přestože muzeum zavíralo až za hodinu a půl). Nicméně, nedali jsme se, lístky získali, a odcházeli v otevírací době. Kamarádka byla z přístupu pokladní zaražená, mě to však (bohužel) nepřekvapilo. Nepříjemných lidí pracuje všude hodně.
Prozradím vám (smutný) osobní poznatek: Když je zákazník neústupný, asertivní, až nepříjemný, skoro vždycky si vydupe to, pro co přišel. Základem by však mělo být slušné jednání na obou stranách. Někdy je to o nervy, ale nevidím důvod, proč si vzájemně znepříjemnit den. Osobně jsem se snažila i toho největšího protivu odbavit slušně, ale co nejrychleji.
Tematicky k článku: martinhranac, jsem_zakaznik, tezky_zivot_sluzebnic
Náhled: canva.com
V Tescu i v kině mi pomáhalo nasadit falešný úsměv.
Sice jsem asi chvíli působila dost uměle, ale faleš se vždycky rychle změnila v realitu, pokud jsem teda nebyla jó zničená. A pak práce utíkala mnohem rychleji.
Jo, tohle je na nic. Asi mi nevadí, když ten, kdo mě odbavuje, se se mnou nebaví a prostě udělá, co má, ale bejt protivnej fakt nemusí, to nic neospravedlňuje. A když už je situace, že nechce/nemůže vyhovět, tak ať aspoň pochopitelně vysvětlí proč. Často se mi taky stane, že klienti volaj v nejhorší dobu, že jsem fakt podrážděná, všechno padá, já mlátím do stolu, nadávám, kterej — to zrovna teď otravuje, ale když zvednu ten telefon, tak se snažím, aby to nebylo poznat. Ničemu bych tím nepomohla a sobě už vůbec ne.
Úplně souhlasím. Taky jsem se vždycky snažila udržet nepříjemnou náladu a nervy na uzdě.
Z pohledu klienta mě to nejvíc štve v situacích, kdy jsem bezradná (např. je mi blbě, přijdu k doktorovi, a tam jsou hnusní, nebo na úřadě).