Co vám tak napsat…

Zase jsem doslova na pár hodin doma, a tak mi přišlo, že je čas na nový článek. Zkoušela jsem rozepsat asi tři témata, co mi zrovna přišla na mysl, ale výsledek se mi nelíbil a začalo zuřivé mazání. Ani projet oblíbené blogy nepomohlo, a inspirace se nedostavila. Tak vám asi napíšu, jak se mám a to vám bude muset stačit, teda v případě, že sem chodíte pravidelně a těšíte se na nové články. V opačném případě moji nevalnou aktivitu asi neřešíte 🙂

Mám teď nějaké zdravotní problémy (třeba s kolenem) a snažím se nepropadnout trudnomyslnosti než se dostanu na rehabky, které mi snad pomůžou. Pořád provázím, ale teď už jen v omezené míře a pomyslný metr posledních směn se krátí. Vlastně mi to nijak zásadně nevadí. Až skončím úplně/ načas, svým způsobem se mi uleví.

Doma si vždycky odpočinu, přestože tu nejsem sama, ale je zkrátka rozdíl být v kolektivu sedmi lidí a sdílet životní prostor s jedním člověkem. Vždycky považuju za luxus přijet domů do uklizeného bytu, kde je navařeno a vědět, že i o Baxíka je dobře postaráno.

Baxi

Přestože mám ráda lidi, potřebuju si občas zalézt do rodinného hnízda, nemluvit, mlčet, zírat na seriál, nebo si číst. V poslední době se odreagovávám u sledování cringe Tik Toku (nevylučuje se to?), které fascinovaně sleduju a zírám, co lidi natočí. Virtuálně jinak moc nežiju, jen se dívám na Příběh služebnice (i když ta třetí série teda nic moc) a teď se chystám na Euphorii.

Jinak moje dny teď tvoří práce, hraní Karet proti lidskosti, pobyt v kolektivu a noční kecání dlouho do noci ve společnosti kamarádů, vína a už i burčáku. Snažím se ještě zachytit letní momenty, než zase začne škola.

Zase se ozvu a tentokrát už na nějaké téma :)!

Související články

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.