Už malé děti ví, že si nemají nic brát od cizích lidí. Nicméně, co když vám někdo nabízí lahodný cupcake?
Byl sobotní den, venku první náznaky jara. Přijela za mnou moje kamarádka Domča se svým přítelem. Procházeli jsme ulicí plné kaváren a restaurací, když v tom mě osloví mile vypadající slečna: „Dobrý den, nechcete cupcake? Zbyly nám.“ v náručí svírá plnou krabičku dezertu.
V první chvíli ze mě vypadne rozhodné NE!, nicméně slečna opakuje, že se nemusíme bát, má je ze zavřené kavárny kde pracuje, a jsou v pohodě.
Nerozhodně k ní natáhnu ruku, a obě si s Domčou vezmem po jednom kousku. Když se rozloučíme, děláme si srandu, že jsou určitě otrávené. Nicméně darovanému cupcaku na polevu nehleď, a už mizí v naších žaludcích. Nutno říct, že zmiňované cupcaky jsem opravdu viděla za vitrínou dané kavárny o chvíli dřív, jinak bych slečnu slušně odmítla.
Tohle milé gesto nám zpříjemnilo den 🙂 Už je to týden a žijeme!
Máte podobnou historku, kdy jste něco dostali zadarmo, a ve výsledku vás to potěšilo?
To mi připomíná dávný experiment. Dali jsme na náměstí bonbony a čekali, jestli si lidi vezmou.
Dlouho na ně hleděli s nedůvěrou, pak jsme odešli do kavárny a když jsme se vrátili, zbyly na místě ken košíky. Někdo byl odvážný a mlsný.