Mám novou knihovnickou zkušenost! Vysvětlím vám ji na názorném příkladu 
Čtenář si přes konto knihovny objedná knížku, kterou chce nachystat ze skladu do knihovny. Tahle služba může být placená, stojí v řádu korun. Stiskem tlačítka „objednat“ se začnou dít věci.
Mně jako knihovnici vyjede objednávka z přístroje. Na ní vidím jméno čtenáře a název požadované knížky opatřený podpisovou značkou; signaturou (tzn. kombinací čísel) a čárovým kódem. V té chvíli se vydám do hlubin skladu. Zahraju si na Sherlocka Holmese pátrajícího po knížce!
Sklad si představte jako obrovskou místnost s řadou polic po obou stranách. V případě naší knihovny je to místnost bez oken. Jen ticho a nekonečné řady knížek. Když se zhasne – brrr!
Podle způsobu řazení fondu vím, v jaké skupině hledat. Někdy to jde hůř, jindy líp. Obzvlášť když se vloudí chybka a knížka je špatně zařazená. Ve chvíli, kdy titul najdu, vložím do něj lísteček s objednávkou. Můžu ji čtenáři naservírovat k výpůjčnímu pultu Mise splněna!
P. S. Možná vás napadla otázka, k čemu je to dobré? Objednávka šetří čas. Podobně funguje i objednávka z police. Navíc se nestane, že by vám jiný čtenář požadovaný titul vyfoukl před nosem.
Náhled: Canva
To musí být krásné místo!
Hned jsem si vybavila Antikvariát Pod Svícnem, hromady knih a skoro žádné místo k pohybu.
Knížky ze skladu jsem měla vždycky nejraději. Byly patřičně zažloutlé, ohmatané a voněly starým papírem. Ještěže tato možnost existuje, vypůjčit si i knihu, kterou dlouho nikdo nechtěl.
I to, že se dlouho nepůjčuje je důvod, proč je knížka ve skladu
Někdy jde však taky o úsporu místa na polici.