Po návratu z dovolené, bývám v práci od rána do večera. Přesto se chci podělit o třetí pokračování mých pracovních zážitků.
Dneska se s vámi přemístím zpátky do minulosti. Do mého prvního dnu v knihovně. Seděla jsem za výpůjčním pultem, k okýnku přišla éterická víla.
Víla: „Chci si prodloužit kartičku.“
Já: „Dobře, poprosím váš občanský průkaz.“
Víla zrudne vzteky, změní se v běsnící saň a zařve: „K*rva, já nemám u sebe občanku, to si snad děláte p*del!“
Já: Totální opaření, nechápu reakci. S vytřeštěnýma očima zírám na paní, uvnitř se klepu. Než stihnu cokoli říct, ženská odchází bez dalšího slova pryč. Jdu se oklepat do zázemí. Málem se rozbrečím. Kolegové se smějou, prý si na podobné typu zvyknu.
Uběhne 10 minut. Víla se vrátí k okýnku s občankou, tu mi mrskne pod ruce.
Já: „Poprosím 200 korun.“
Víla: „Dop*dele, já nemám u sebe prachy. Já se na to vys*ru!“ odchází pryč, vrací se znova po několika minutách. Totálně rudá vzteky. Nakonec zaplatí, za ruku táhne vystrašené dítě, které přihlíží hysterickému záchvatu. Mně chvíli trvá, než tohle vystoupení strávím. Přísahám, že tohle bylo asi moje nejhorší setkání se zákazníkem.
Tehdy jsem zjistila, co všechno můžu od druhých (cizích!) lidí čekat. Nepříjemnou zkušenost vyvážím příjemným zjištěním; Ať už to bylo na hradě/zámku, v knihovně, nebo v ičku, všude se najdou milí a hodní lidi. Kteří pozdraví, poděkují, usmějí se, a někteří vás dokonce nabijí fajn energií.
Když jsou hodně spokojení, případně pro ně uděláte maličkost navíc, občas můžete dostat třeba zmrzlinu, čokoládu, nebo sušenky. A to potěší 🙂 Každý takový člověk vyváží setkání s blbcem. Ještě, že tak!
Zákazníci jsou někdy fakt příšerní. Kdo ví, co ji už ten den naštvalo, ale nemusela si to vybíjet v knihovně.
Kdo u sebe v dnešní době nenosí peníze ani platební kartu?! Navíc kartička do knihovny se přece platila vždycky, co si tak vzpomínám… no, jsi každopádně fakt dobrá, že tu práci s lidmi ustojíš. Zní to někdy opravdu dost děsivě.
Co peníze, nebo plat.kartu. Ani osobní doklady 🙂 To mě vždycky překvapí.
Když jsem dělal jako IT support, dost často jsem se setkával s mnohem horším jednáním ze strany zákazníků, než je toto. Věř mi, člověk si na to jen tak nezvykne. Zejména když je citlivý a nemá rád konfrontace. Klíčem je si podobné incidenty se zákazníky nebrat osobně.
Ano, ano. To je ten správný přístup. Jedním uchem tam, druhým ven. Jinak bychom se z toho leckdy zbláznili 🙂