Jak funguje naše domácnost?

chata

Než jsem se přestěhovala do Brna měla jsem představu, že minimálně první rok na výšce strávím na koleji/privátě s partou kámošů, jaká je třeba v Přátelích, nebo HIMYM. V reálu to dopadlo tak, že kolej se pro mě stala noční můrou. Při první příležitosti jsem byla šťastná, že tohle místo opouštím a začínám bydlet s přítelem. Už je to skoro pět let. Když si vzpomenu, jak jsme se stěhovali hlavně po šalinách a busech, je to celkem vtipná vzpomínka. Dneska vám chci prozradit, jak se nám od té doby žije 🙂

Momentálně bydlíme v pronajatém 2kk. Bydlí tu s námi taky králík Baxi. Že je byt větší, jsem ocenila už několikrát; nejen za korony. Máme „pokoj pro hosty“/obývák, kde čas od času pořádáme akce, nebo přespávačky s kamarády, a ložnici s hezkým výhledem. Mít větší prostor je fajn i proto, že si máme kam zalézt, když potřebujem být chvilku sami.

Na byt, který není, co se vzhledu týče úplně podle mých představ, jsem si musela chvíli zvykat. Po letech starý nábytek majitelky už skoro nevnímám. V tomhle, nebo příštím roce bychom se rádi přestěhovali, ale až potom, co si koupíme auto.

Teď něco o praktickém fungování. Možná vás to překvapí, ale skoro všechno děláme společně, nebo na střídačku. Podle mě je to ideální a tenhle model bych chtěla udržet celý život. Já třeba více vařím, peču, žehlím a starám se o Baxi, přítel zase častěji myje koupelnu a nádobí. Nikdo nedělá všechno a tak by to podle mě mělo být.

Čas trávíme spolu i odděleně a to mi taky vyhovuje. Podle sousedů jsme extrémně tiší a nikdy se nehádáme, tomu jsem se zasmála. Je fakt, že italskou domácnost nevedeme, ale pohádat se umíme a třískat dveřmi taky. Moc často to ale není.

Bydlíme spolu víc než půlku vztahu, takže nás na tom druhém už nic moc nepřekvapí. Oboustranné zlozvyky prostě přehlížíme. Někdy je sice těžké být spolu 24/7, ale většinou jsem za to ráda. Proto bych řekla, že společně se nám žije dobře. Těším se, až se přestěhujeme a doufám, že tentokrát budu(eme) mít volnou ruku v zařizování.

Článek bych chtěla ukončit povzbuzením: Jestli se odhlodláváte sestěhovat se svým milým/milou, a pořád váháte, tak seberte odvahu a běžte do toho! Je to sice velký vztahový krok, ale cenná zkušenost 🙂

P. S. Náhled je ilustrační.

Související články

3 komentáře

  1. Taky jsem jednoznačně pro sdílení domácích prací. Když oba pracují, není absolutně žádný důvod, proč by měl management domácnosti spočívat na ženě. Však je to stejnou měrou domácnost obou 🙂

  2. Skvělý nápad na článek i povzbuzení pro ty, co se sestěhováním zatím váhají. 🙂

    Mám podobný názor jako ty – rozdělení práce nemusí být nutně 50/50, ale pokud oba pracují (nebo studují), pak by se měli zapojovat oba. V minulém vztahu jsem v tomto dost narážela a ne, jak to tam není od samého začátku, tak s časem se to nezlepší. Většina domácích prací byla na mně, což by mi ani nevadilo, protože jsem byla zvyklá starat se sama, ale co mi vadilo hodně, že to partner bral jako samozřejmost. Žádná slova ocenění nebo poděkování. Dost jsme se kvůli tomu hádali.

    1. Tak to by mě taky vadilo. Bohužel vídám v okolí to stejné. Podle mě nejsou čistě „ženské“ a „mužské“ role, a domácnost by se měla vést společnými silami 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.