Jak mluvit o lidech, kteří jsou “divní”

Před pár dny se mi stala následující situace: Jely jsme s kamarádkama na byt jedné z nich a probíraly příjemný večer v pro mě překvapivém kolektivu. Ulice potomnělé Prahy se míjely za okny šaliny tramvaje, když najednou kamarádka položila otázku: „No a jací vám přišli?” myslela tím svoje kamarády.

Odpověděla jsem něco v tom smyslu, že jsou jiní, nemyslela jsem to ale nijak hanlivě, zkrátka to nebyli lidé se kterými bych si na první dobrou měla co říct a se kterými se běžné stýkám.

„To je škaredé slovo, já bych řekla, že jsou zajímaví”, odpověděla ona a já jí musela dát za pravdu. Proto jsem se poučila a o lidech, kteří mi přijdou “jiní” odteď budu říkat, že jsou zajímaví, je to tak pro všechny příjemnější. Zároveň jsem si uvědomila důležitost výběru slov. Občas člověk plácne nějakou kravinu a potom mu je to líto.

Z tohoto večera jsem si teda odnesla ujištění jak je fajn občas vylézt ze svojí sociální bubliny a podívat se trošku do alternativnějších vod mezi zajímavé lidi a řešit otázky bytí a nebytí. Vůbec toho setkání nelituju, bylo to přínosné.

A spolu s touto událostí jsem si vzpomněla na další stigmata a nálepky, které jsem slyšela, tak třeba:

1. Knihomolství vede k asocialitě: Jo, podle mě je to možné, protože spousta knihomolů jsou introverti, ale není to 100% pravda. I knihomol má rád společnost, hlavně tu svojí.
2. Historici jsou divnolidé: Částečná blbost ano, někteří studenti historie, které jsem poznala jsou poněkud sví (zajímaví), ale rozhodně ne všichni. Mezi historiky se najdou takoví, kteří se vůbec neliší od studentů jiných oborů.
3. Umělci jsou v běžném životě nepoužitelní: Díky události z poslední doby mám chuť s touto větou naprosto souhlasit, ale i tak si nemyslím, že se to týká všech.

Pokud znáte další “stoprocentně” platné společenské tvrzení, jsem s nimi :)! Z Prahy jsem si teda dovezla ponaučení, hezké zážitky a taky rýmu, vrátím se tam brzy!

Nádhledová fotka: Photo by Feliphe Schiarolli on Unsplash