Občas se stane, že přítel po práci dostane chuť na pivo. To potom navštívíme některou z restaurací v okolí, dáme jeden, dva kousky, posedíme a jde se domů. Stejné to bylo včera, kdy už o pivu mluvil několikátý večer po sobě, takže jsme vyrazili do restaurace kam běžně nechodíme, ale je nejblíže.
Hned na ulici mi padl pohled na zamračenou černočernou oblohu, schylující se k bouřce. Nicméně, zpátky domů naše kroky nevedly, však co, budeme pryč chvíli, to vydrží!
V restauraci nám naservívovali výstavní Plzně, probírali jsme kde co, a venku zatím začalo přituhovat. Sluníčko kompletně zmizelo, nastala tma, déšt a bouřka. Předpoveď počasí výjimečně vyšla.
„Rychle to dopij, a jdem!” řekla jsem se svým prázdným kriglem malého piva. Deštník totiž samozřejmě zůstal doma, vyšli jsme si v kraťasech a tílku. Přítel mi odpovědel, že přece nejsme z cukru, trocha deště nás nezabije, rychle to přeběhneme. Deštík? Kéžby!
Vzápětí se spustil takový déšť, že z nebe doslova padaly provazy vody, setmělo se jako o půlnoci a blesky lítaly jeden za druhým. Restaurace se urychleně začala plnit, i další podlehli svodům sucha. Tak to dopadá, když si podnik postavíte na výhodné pozici a každý, kdo jde z/do obchodu, popřípadě z MHD ho mine. Tomu se říká dobrý podnikatelský záměr!
Pořád jsme se dohadovali, jestli teda přeběhneme těch pár minut, nebo ne, ale nakonec bylo dohodnuto – dáme si jídlo, tedy večeři, která nebyla v plánu. Na konec bouřky to zdaleka nevypadalo.
A tak se z půl hodiny stala hodina a půl, povečeřeli jsme a za mírnějšího deště se vydali kvapně domů, miss mokré tričko ze mě byla stejně.
P. S. Stejně pořád oba tvrdíme, že nejlepší, leč vegetariánské burgery mají v Brně ve Forkys!
Jó, tak tenhle déšť se objevil i u nás. 😀 Stihla jsem tak akorát pár vteřin před ním přijít z procházky se psem. 😀
Kolikrát mě letošní léto stihl déšť… Jsem přímo odbornice na moknutí! 😀
Tak jste měli večeři, to je fajn. 🙂