Jak se mi (ne)daří jíst zdravě

change

Myslím, že je načase oživit uspanou rubriku Zdravožrout. Dneska se vám svěřím s tím, jak jsem na sobě minulý rok makala proto, abych se naučila zdravě jíst, a jak se mi v tomhle ohledu momentálně daří. Závěr článku doplním o tipy na nutriční poradnu, nutriční terapeutky a chytré knížky.

Věrní čtenáři blogu si určitě pamatují na posty, které mapovaly moji cestu ke zdravému udržitelnému životnímu stylu. Celkem pravidelně tu v rubrice vycházely články od metody pokus/omyl, přes návštěvu nutriční terapeutky až po konečný dobrý pocit ze změny. Když se na uplynulých dvanáct měsíců podívám, fakt jsem se sebou byla spokojená a užívala si to. Tak proč vlastně píšu tyhle řádky?

Pravda je taková, že poslední měsíce se mi moc nedařilo najít potřebný balanc proto, abych jedla vyváženě a pestře už napořád. Přitom je to můj cíl. A tak zůstávám na neukončené stravovací cestě. Jsou totiž věci, na kterých pořád pracuju: Občas nejím pravidelně, některé dny nejím ani moc zdravě , s pohybem jsem poslední měsíce na štíru, znovu jsem přibrala několik kilo a sociální život doháním restauračními + kavárenskými okýnky. Samostatnou kapitolou pro mě zůstává emoční jezení.

Co z toho vyplývá ? (přichází trochu ezo rovina) Nemůžu to svést na koronu, nekonečné karantény, ani na nic jiného. Vnímám to spíš jako soubor několika věcí, na které reaguju jako celá osobnost. I když se na sebe někdy zlobím, snažím se nedeptat tím, že nejsem nakonci. Zkouším pracovat sama na sobě, vnímat jak reaguju na určité situace a nesklouznout zpátky k totálně nezdravému jídelníčku. Beru to tak, že i cesta je cíl. A jednou k němu doufám dojdu!

Teď slibované tipy:

Nutriční terapeutky, které online sleduju: tereza.havlinova, andreamokrejsova, karolinafour, nehladu

Nutriční poradna, mám s ní osobní dobrou zkušenost: nehladu

Chytré knížky: O výživě (Pourová, Jakešová), Jediná kniha o jídle, kterou potřebujete (Fourová), Umění být zdráv (Jan Vojáček) = z téhle knížky jsem si vytáhla několik mouder

Náhled: Photo by Ross Findon on Unsplash

Související články

5 komentářů

  1. U mě to nikdy nefunguje, pokud se do toho sama tlačím a nutím. Musím si to vždy první urovnat v hlavě a pak to jde úplně jinak. Někdy pomůže nějaké „fitness a zdravý životní styl“ video, někdy vytvoření si takové inspirational board a někdy zkrátka že si jen sama pro sebe napíšu takový plán. Hlavně se „netrestat“ za to, že to teď v tuto chvíli nejde… Přeji ti tedy hodně sil, trpělivosti a lásky k sobě samé, určitě se dostaneš zpátky do zdravého režimu 🙂

  2. I cesta je cíl, to jsi napsala moc hezky. Podle mě není třeba být na sebe zbytečně tvrdá a chtít jen vše perfektní.
    Mě samotnou minulý rok v mnoha ohledech zlomil, jsem citlivá duše a prostě tahle situace je pro mě velmi těžká, hlavně to, že nemohu domů za svou rodinou a světlo na konci tunelu nikde.
    Co se týče cvičení, tak cvičím téměř každý den, už jsem si navykla a ani se nemusím nějak extra dokopávat, ale snažím se poslouchat své tělo a podle toho i cvičení vybírat a pokud se necítím dobře nebo unaveně, dám si pauzu. S jídlem to je ale horší, jak píšeš, loni to přerostlo v docela nepěkné emoční jezení a někdy mi ze mě bylo opravdu zle. Letos jsem si dala za cíl to změnit a na jídlo se zaměřit a zatím se celkem daří, i když občas i dám něco ne zdravého, snažím se jíst jen do polosyta, v klidu a nezdravé vyvažovat zdravým 🙂 Je to boj, je to těžká doba, která ještě moc nepřidává, ale zvládneme to, děláme to nakonec jen samy pro sebe!

    1. To jsi napsala moc hezky s tím, že to děláme pro sebe 🙂

      Já se teď snažím chodit na procházky tak 2-3x týdně, k domácímu cvičení se teď nemůžu dokopat. Trošku se bojím, že až začnu pracovat na plný úvazek pohyb půjde totálně do kytek, a to nechci. Letos chci zapracovat právě na tom emočním jezení a taky na sobě jako osobnosti.

      Přeju ti, abys co nejdříve mohla domů za rodinou 🙂

  3. Myslím, že nějaký ten hluboce zakořeněný špatný návyk si s sebou neseme všichni, a dá strašně moc práce s ním cokoli udělat. Stačí málo a jsme zase na staré známé vyšlapané cestičce, která fungovala posledních dvacet let. Držím palce, aby se ti cestu novou dařilo vyšlapávat čím dál pevnějším krokem 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.