Jak si ošéfovat návratnost půjčených knížek

kniha

Momentálně mi v domácí knihovničce chybí tři kousky. Nervní z toho nejsem, půjčila jsem je totiž kámoškám, u kterých vím, že mi je zase vrátí. A když ne, tak vím, kde bydlí! Protože mám ale zkušenost i s lidmi, co půjčené věci nevrací, zapírají a ve výsledku to dopadne tak, že svoje knižní milášky už nikdy neuvidím, mohl by se vám hodit tenhle článek. V něm vám poradím, jak předejít prázdné knihovničce.

Aby se mi moje kousky zase vrátily, osvědčilo se mi:

  1. Půjčovat jen důvěryhodným lidem, co znám už nějaký ten pátek a vídáme se pravidelně.
  2. Půjčovat jen pár kousků + vždycky počkat, až mi dotyčná knížku vrátí. Pak teprve půjčit další.
  3. Nepůjčovat nejoblíbenější kousky. Ty si nechávám hezky doma a nenechám se přemluvit.

Protip1: Pedanti můžou svoje kousky opatřit vlastnickou značkou (exlibris), a na její tvorbě se kreativně vyřádit.

Protip2: Vytvořit si tabulku knížek + osob pro případ, že jste pomalu veřejná knihovna a ztrácíte přehled. Jak řekl Janek Rubeš: „SMART řešení!“

Musím říct, že od doby, kdy praktikuju výše zmíněné tři tipy, vrací se mi všechny výpůjčky. Škoda, že jsem zpočátku půjčování byla hodná a blbá. Díky tomu už pár knížek nikdy neuvidím. A jak to máte vy? Půjčujete, nebo ne? Přišli jste tak někdy o svůj oblíbený kousek?

Související články

11 komentářů

  1. Nerada to přiznávám, ale já celý život jsem tzv. sobeček a cokoliv nerada půjčuji a dělím se (nepočítaje rodiče, přítele a nejlepší kamarádku). Ať už to byla propiska ve škole, nebo kniha, pokud to šlo, vyhýbala jsem se tomu, co to jde, teď už to zas tak těžké není, mám kolem sebe jen pár lidí a těm věřím. Knihy si vzájemně půjčujeme jen s mamkou a tam není co řešit, ale nehodlám někoho uhánět a prosit se o svoje věci, že jsem udělala milé gesto, to radši najdu výmluvu, proč nepůjčit 😀 😀

    1. Docela tě chápu 🙂 Taky s tím občas bojuju, ale pár lidem, kterým věřím věci půjčuju 🙂

  2. Dříve jsem s tím bojovala. Pak jsem naznala, že své nejvzácnější kousky prostě půjčovat nesmím, jinak taky zůstanu bez. Tabulky pomáhají, ale v praxi úplně stačí, když se kamarádi, co mají zapůjčeno, odstěhují třeba do zahraničí.

    Teď si půjčujeme spíše už jen v rámci rodiny a jedné dobré kamarádky, se kterou se pravidelně navštěvujeme, takže jednou za čas projdu její knihovnu, posbírám svoje knížky a ona občas udělá totéž u mě. Holt počítám s tím, že knížky kolují a občas se vrátí až po letech nebo vůbec, ale vlastně mi to dělá radost. Aspoň přináší potěšení i ostatním…

  3. Já naštěstí knihy moc nepůjčuju. 😀 Ale teď jsi mi připomněla, že brácha má půjčené Čtyři dohody. Ta kniha se mi sice moc nelíbila, ale furt je moje, takže bych ji ráda měla zpátky ve své knihovničce. 😀 Ale že by mi ji brácha nevrátil, toho se nebojím. 😀

  4. Úplně jsi mi připomněla gymplácké časy, kdy si ode mě strašně moc lidí chtělo půjčovat sešity, pak nepřišli do školy a já jsem byla bez půlky sešitů. To mě tak štvalo! S knihami naštěstí podobné potíže nemám – a tak kolikrát i zapomenu, že jsem někomu něco půjčila a pak se nestačím divit, když mi to vrací 🙂

    1. Tak to jsi na tom dobře, že si to tak moc nehlídáš 🙂 Asi je půjčuješ jen těm dobrým lidem! Já jsem takhle hlavně na základce přišla o Stmívání (tehdy to byla drahá sranda a totální hitovka) a komiks Simpsonovi, který mě fakt bavil. No, poučilo mě to 🙂

  5. Dobré tipy 🙂 Mě se tohle nějak ošfévoat nepodařilo a půjčené knihy se mi vždy vrátily v hrozném stavu 🙂 Takže už půjčuji jen v rodině 🙂

    1. Vidíš, to je dobrý tip 🙂 Já si balím třeba do novin i knížky, co si půjčím v knihovně/ u kamarádek.

Napsat komentář: Michaela Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.