Jaké blogy zavírám a nečtu

blog

Ještě, než se vrhnete do čtení, pojďme si prosím ujasnit jednu věc. Článek nemá za cíl nikoho urazit, ranit nebo naštvat. Článkem si taky nechci zvednout ego. Berte ho proto spíše jako takové moje zamyšlení. Když se mnou budete souhlasit, nebo vás napadnou další věci k tématu, budu ráda když mi to napíšete do komentářů. Když nebudete, nevadí. I tak mě potěší slušně vyjádřený názor. Jaké typy blogů teda skoro hned zavírám, nečtu a nevracím se na ně?

  1. Blogy, kde je každý (každý druhý) článek reklama

Když vidím blog, který obsahuje jednu spolupráci za druhou, nemám chuť ve čtení pokračovat. Reklamy jsou fajn, sama sleduju několik influencerů, a na základě jejich názorů si (ne)nakupuju produkty, ale podle mě by obsah měl být vyvážený taky nesponzorovanými články. Souhlas?

2. „anglické“ blogy

Určitě víte, co tím myslím. Blogy holek/Češek, které píšou anglické nadpisy a české články, případně celý blog v angličtině. Zatím jsem takovým blogům nepřišla na chuť. Když si chci přečíst anglický text, nebo slyšet angličtinu, podívám se radši na čistě anglické weby.

3. Blogy s extra dlouhými články

Tohle je na jednu stranu hrozně smutné, protože moc ráda čtu knížky a taky vím, kolik času může člověk psaním článku strávit. U blogů se mi ale z ňákého zvláštního důvodu dlouho číst nechce. Na ty cizí si chodím odpočinout a „vypnout“. Proto nerada čtu spoustu textu doplněného o hodně fotek. Aby mě takový článek zaujal, musel by být fakt zajímavý.

4. Blogy, u kterých autor pořád mění domény

Tímhle závěrečným bodem jdu tak trochu proti sobě, protože tohle je můj třetí blog v průběhu asi 10 let. Sama se v blogování pořád hledám, takže dokážu pochopit jednu/dvě změny domén, ale furt zjišťovat, kam se skryli moji oblíbení blogeři, mně začne po chvíli vadit a vykašlu se na to.

Tyhle čtyři body si myslím, že stačí. Věřím, že jsme tu dobrá malá komunita, proto doufám, že se za tenhle post nebude nikdo zlobit a nezvrhne se to v komentářích v hejtovací místo. To bych nechtěla! Sama vím, že mám co v blogování zlepšovat, blogerů ubývá a chrlit neustále originální články je těžké.

Související články

14 komentářů

  1. Také mám určité blogy, které čtu nerada nebo vůbec. Kromě typu blogu ale také záleží na mé náladě, která to upřímně dosti ovlivňuje 🙂

    Jinak koukám, že jsem u tebe zhřešila hned ve dvou bodech 😀 Ten první už tedy neplatí – změna domén. Dříve jsem měnila blogy často, nyní jsem na mém stávajícím už přes rok a stěhovat se nehodlám. Druhým bodem jsou anglické nadpisy. Řekla bych, že to mám tak na půl. Někdy neodolám, angličtinu jsem studovala a miluji ji a někdy mi přijde, že článek zkrátka vystihne lépe než „překlad do češtiny“ 🙂

  2. Na blog.cz jsem měla oblíbenou blogerku, která měnila blog snad každý týden. Nikdy jsem nepochopila proč. Mám svůj blog ráda, tak proč bych se měla stěhovat na jinou adresu? 😀 Dlouhé články taky nemám ráda, snažím se psát krátce a úsporně 😀

  3. V mnoha bodech to máme podobné, hlavně ta reklama. Bohužel se mi velmi často stává, že najdu hezký nový blog a v momentě když se podívám na články… reklama za reklamou. A ještě k tomu na docela blbosti, které si ten člověk už stejně jistě nekoupí. Chápu, že za tu práci a čas je určitě fajn aspoň malá odměna v rámci spolupráce nebo dárku, ale…. také to nemám ráda. Sama jsem ještě žádnou spolupráci nepřijala.

    Angličtina mi nevadí, já sama jedu na takový režim, že mluvím napůl cz a napůl aj, jak bydlím v UK, v poslední době i na rodiče mluvím na půl aj protože si nemohu vzpomenout, jak se to řekne česky 😅

    Extra dlouhé články mi nevadí, když se to týká fotek, a je to spíš foto článek, ale s textem záleží, jestli je téma zajímavé. Sama si na to ale taky snažím dávat pozor, vím, že všeobecně jsou kratší pro lidi lepší a chápu proč.

    Změnu domény jsem snad zatím u nikoho nezaregistrovala, ale sama jsem kdysi blog párkrát změnila. I teď bych chtěla změnit jméno, no bohužel od doby co doménu kupuji, ta co chci není volná, má ji jiná “blogerka”, co napsala asi tři články a už roky ji nepoužívá. Nevím, proč si ji vlastně platí 😅

    1. Barčo, ale u tebe to zrovna chápu, a nevadí mi anglické názvy/texty 🙂 Ani mi nepřijde, že bys jela čiště anglické články.

      Právě, spolupráce, která ladí s obsahem blogu, nebo s autorovou osobou a není to na sílu, mi nevadí. Jen jí nesmí být moc.

      Lidi jsou prostě v dnešní době líní číst, to je děsivý, ale pravdivý fakt :O

      Jo, vymýšlení domén je zlo, to znám!

    2. Loni jsem si koupila Listomolku, doménu na svůj blog, jinak jsem bývala různé rozprsknutá jak po doménách, tak po free službách. Patřím mezi ty, kteří se blbě hledají – bod 4 v článku 😀 nevím proč to dělám, nejspíš mě baví komplikovat si život

  4. Článek na podobné téma jsem rozpracovala už kdysi na blog.cz, ale nedotáhla jsem ho do konce. Inspirovala mě tehdy jiná blogerka.
    V podstatě to vnímám stejně jako ty, jen nemám představu, jaký článek je pro tebe dlouhý. Je to ale asi relativní, mně záleží na konkrétním článku, blogu, nebo na vztahu k autorovi. Od tebe bych si klidně přečetla kilometrový článek, u někoho cizího by mě to tolik nelákalo.

    1. To mě potěšilo, Káji. Taky jsem už podobný článek kdysi někde viděla 🙂 Dlouhý článek je pro mě takový, který obsahuje hodně omáčky a spoustu vycpávkových slov a vět. Sama jsem takto dlouho psala, teď se snažím s tím pracovat. Takový dlouhý článek je pro mě i ten, co zabere víc, než třeba 3 minuty a obsahuje spooustu fotek.

  5. Souhlasím prakticky se všemi body. Za sebe bych možná ještě přidala něco, čemu říkám „instagramový obsah“ (ovšem Instagram nemám, takže je to skutečně jen taková moje zkratka). Není to nutně blog, kde je každý druhý článek spolupráce, ale zjevně to je blog, který by takový být chtěl. Není o životě, je spíš reklamou na život – a jako takový je specifickým způsobem neupřímný. Netvrdím, že by blog měl obsahovat kompletní autobiografii autora včetně jeho psychiatrických diagnóz, sama si ostatně témata, o kterých píšu, vybírám dost pečlivě. Ale v momentě, kdy za články nedokážu vidět a cítit skutečného člověka, mě vůbec nic nemotivuje pokračovat.

  6. Nesnáším, když někdo píše články v češtině, ale nadpis nebo podnapisy mají v jiném jazyce. Je to tak matoucí. Za sebe mohu říct, že dva body splňuji. Píši dlouhé články (někdy i zajímavé 😀 ) a za poslední dobu jsem vystřídal tolik adres, že i já sám si je už nepamatuji. Snad jsem se přestěhoval už naposled.

    S kilometrovými příspěvky bych mohl něco udělat. Vždy, když napíši něco velkého, mohl bych to rozsekat na několik částí. To je dobrý nápad, ne?

  7. Bod č.4 mě vždycky spíše zamrzí, když se oblíbený blog ztratí, najde… A pak zase zmizí.

    Řekla bych, že nikdo nečte všechno. Je zcela legitimní vybrat si články podle vlastní chuti. 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.