Na volné pokračování knihy Raději zešílet v divočině, jsem se moc těšila. O to více mě potěšilo, že Aleš Palán nezklamal, a tímto ho definitivně zařazuju mezi své oblíbené autory.
V nových setkáních se samotáři, tentokrát z Čech a Moravy pokračuje v původním konceptu díla, což znamená, že kniha je postavená na rozhovorech doplněných převážně o černobílé fotky, tentokrát od Johany Pošové.
Oproti „jedničce“ kladně hodnotím, že víra netvoří podstatnou část knihy, byť není opomenuta, a Palán se více zaměřuje na praktickou stránku života mimo civilizaci. Co se týká samotných solitérů, autorovi se podařilo znovu najít osobnosti se zajímavým osudem a vlastní životní cestou, jak muže, tak i ženy.
I tentokrát kniha přináší spoustu zajímavých myšlenek a podnětů k zamyšlení, z toho důvodu jsem četla pomalu.
Přichází shrnutí: Za toto dílo mi vůbec nebylo líto vydaných peněz. Pokud jste četli „jedničku“, nebo vás zajímá život v lesích, na loukách, nebo taky na horách, doporučuju všema deseti 🙂
