Dospělost kromě spousty radostí a dobrých věcí přináší i hromadu starostí a zodpovědnosti. Hlavně ta zodpovědnost je důležitá součást dospělosti, protože člověk, ač nevědomky se může pěkně popálit ve věcech dospělých, ať už se jedná o kauce nájmu, nájemní smlouvy, poplatky za odpady, koncesionářské poplatky, propadlou občanku a nebo třeba o podepsání “růžového papíru”. Člověk těmto věcem často nerozumí, nebo jim nepřikládá na důležitosti, popřípadě čeká, že na příslušnou věc bude upozorněn institucemi, ale přitom je důležité se zorientovat dříve, než nastanou komplikace.
Než začneme žít sami, tyto záležitosti nejčastěji řeší rodiče, a nás děti to jednoduše nezajímá, jenže neznalost neomlouvá a platí to i v tomto případě. Jako dospělý jedinec si člověk musí spoustu věcí hlídat, jako je třeba včasné zaplacení nájmu, potvrzení o studiu, které se může rozesílat na různé instituce a jiné podobné věci. Je důležité neodkládat to, co nevíme, ale pídit se po tom co potřebujeme zjistit, abychom zjistily, my děti jak na to, abychom se vyhnuly zbytečným nepříjemnostem.
cc0 1.0. Pixabay.com.
Ještě když jsem bydlela v rodinném hnízdě, začalo mě zajímat jak se platí odpady, kolikrát ročně, a co poplatky za televizi a rádio. Taky jsem se zajímala o to, jak volit. Když jsem “byla hozena” do reality života bez rodičů, náraz nebyl tak tvrdý, protože jsme na to jednak byli dva, ale hlavně, některé věci jsem už věděla, a když ne, hovor na příslušnou instituci to vždy vyřešil. Ale člověk se učí celý život a celý život se dostáváme k novým situacím.
Ono se to řekne, nezaplatit třeba účet za telefon nebo jízdu načerno, ale následky si pak každý ponese sám a je škoda si zbytečně komplikovat život. Teď tady nechci moralizovat o tom, že jsem se o příslušné věci začala zajímat brzy a dávat se za příklad, ale všímám si ve svém okolí toho, že mí vrstevníci podobné věci často neřeší a mnohdy ani rodiče neví, jak si se situací poradit. Odkládaní povinností ale není zrovna správným řešením.
Proto by mě zajímalo, jestli třeba existuje kniha “Praktický rádce dospělým životem”, která by mohla být fajn tipem a průvodcem pro děti, které začínají žít bez rodičů. Pokud neexistuje, právě jsem vám dala tip na váš podnikatelský záměr. Do té doby pokud ještě bydlíte s rodiči, zkuste se jich na tyto a podobné otázky vyptat, stojí to za to.
CC0 1.0, Pixabay.com.
Samozřejmě není otázka, na kterou by Google neznal odpověď, takže spousta věcí se může jednoduše “vygooglit”, je ale důležité se zajímat, aby nám v dospělosti nepřibývalo více starostí než radostí. Když například nevíte, jestli vás pojišťovna stále vede jako studenta, zavolejte do ní a zeptejte se. Některé věci můžete vyřešit například i v občanské poradně.
A teď by mě zajímalo, řešili jste jako děti praktické věci s rodiči? Nebo jste to probírali ve škole? Či je to úplně jinak?
Obrázky jsou z pixabay.com. Náhled má licenci CC0 1.0.
V době internetové je přeci jen jednodušší si všechny potřebné informace dohledat a nemuset se příliš vyptávat. Samozřejmě to to není vždy jednoduché a často je třeba řešit nějaké zvláštní případy či všechno chápat s potřebným kontextem.
To je pravda :), ale kdybychom si všechno hledali na internetu, už bychom spolu vůbec nemuseli komunikovat.
Ačkoliv stále oficiálně bydlím u rodičů, snažím se na všechno přijít sám. Rodiče občas dávají nějaké tipy a rady, ale jen vyjimečně. Když se jich na něco zeptám, většinou v tom mám ještě větší guláš, než když jsem se zeptal. Na většinu informací jsem narazil na internetu nebo z okolí. Kamarádovy rodiče mi v tomto ohledu taky hodně pomáhají.
Je celkem chyba, že si všechny tyto informace musíme zjistit sami. Podle mě by toto téma mělo být povinné na školách.
Určitě s tvým komentářem souhlasím, mohlo by se to třeba doplnit do rodinné výchovy, ale zase, do učebních osnov nevidím, a je otázkou, jestli by se to tam vešlo.. Nicméně, spoustě lidí by to pomohlo 🙂
My jsme něco málo řešili doma, ale bohužel ještě spousta věcí nevím. Děsím se dne, kdy začnu žít úplně samostatně a nebudu vlastně nic vědět, chodit se ptát po úřadech a tak. 😀 Ve škole jsme se nic takového neučili, naposledy mě zaujala jedna diskuze na Vinted, kde si mladé holky píšou praktické rady pro čerstvé samostatné dospěláky. Je tam spousta užitečných rad. 🙂 Ale toho praktického rádce bych taky určitě ocenila, nevím, proč se něco takového nikde neučí. Ve škole se učí všechno možné, ale to, co skutečně budeme potřebovat, člověk nikde moc nenajde.
L e n k a
Máš pravdu, Leni, ale neboj, ono tě to časem naučí, až do toho spadneš :)! Taky se pořád ještě učím, a myslím, že spousta dospělých se učí celý život. Ale je fakt, že nás ve škole taky nikdo nic z toho neučil, maximálně jsme si řekli, kdy se hlásit na úřad práce, jaké se platí pojištění a to bylo všechno.
Tak já jsem obecně byla asi dost divný puberťák, protože jsem si vždycky všechno řešila sama. Jó, když nevím, tak se rodičů zeptám nebo se s nimi poradím, oba dva jsou rozumní a věřím, že mi poradí dobře. Ale jsem zvyklá řešit si věci sama. Sama jsem si založila účet v bance, sama už od dvanácti cestuji a zařizuji si věci kolem toho. Od patnácti si sama zařizuji výlety a pobyty mimo domov na delší dobu, po maturitě mám v plánu odcestovat na pár let pryč. Mám rodiče moc ráda, ale taky jsem ráda dospělá. Včetně toho placení a hlídání termínů, ráda mám pocit, že musím něco udělat a nevadí mi starat se o takovéhle nezbytnosti. Jen to vydělávání asi bude horší, ale taky to snad zvládnu. 😀
Tak to jsi dobrá, jen tak dál 🙂