Označení “světový bestseller” a obrovská mediální kampaň zapříčinila, že u koupi knih budu čím dál více obezřetnější, stejně jako u výběru co číst. Postupem času přicházím na to, že přílišná propagace spíše škodí. Proč? Protože už dvakrát se mi místo mistrovského díla dostal do rukou nepříliš zdařilý kus knihy, a rozhodně za to nemůže Kříďákova údajná podobnost s Kingovým To.
Začněme jako vždycky pozitivně a sice, námětem: Parta kamarádů, která se připlete k vraždě pronásledována křídovými panáčky, kteří se objevují všude možně, nevinná zábava měnící se v noční můru a neuzavřená minulost, to všechno zní slibně.
Jenže, má to háček. Popravdě slibné to je do poloviny knihy, alespoň pro mě, potom začnou kombinace v ději za které by se nemusel stydět leckterý scénarista, snažící se o nesmrtelnost postav pro zachování seriálu a už to jde jen z kopce.
Děj pro mě ztrácí čtivost, napětí nebo jakýkoli nádech hrůzy, věčná škoda. Některým zápletkám dokonale neporozumím, neztotožním se ani s jednou postavou, přesto dojdu na konec knihy a oddychnu si, mám to za sebou..
Kříďák mě zklamal na plné čáře až je mi to líto, protože jsem se na něj hodně těšila, toto zkrátka není kniha ke které se někdy vrátím, přesto některé recenze hodnotí velmi kladně, přece jen jedná se o můj subjektivní názor.