Že Markéta Lukášková umí psát, je snad jasné každému, kdo už její knížky někdy četl. S každým dalším dílem se tak těším na fajn čtenářský zážitek. Některé tituly se mi líbily víc (Losos v kaluži, Panda v nesnázích), jiné míň (InTyMně, Vlaštovka v bublině), ale žádnou knížku nepovažuju za čtenářský průser. Novinku, o které vám chci dneska napsat bych dokonce zařadila k tomu nejlepšímu, co jsem doteď od autorky přečetla.
Knížka má 342 stran a je nadupaná emocemi. Jako fakt. Budete se smát, dojímat i brečet. Hlavní postavou příběhu je osmnáctiletá studentka Ema, která na spoustu lidí může působit divně, protože je zkrátka „svoje“.
Ema vyrůstá v rodině s komplikovanými vztahy. Čeká ji maturitní ročník, a víc než školu a přihlášky na vysokou, řeší svůj vlastní projekt na téma láska. V projektu zkoumá, jak se jednotliví členové rodiny dali dohromady, a co pro ně tohle slovo vlastně znamená. Do toho potká Adama se kterým zjišťuje, jaké to je milovat, a že občas je láska pěkně na palici.
Na tomhle románu musím vyzdvihnout dvě věci: čtivost a nepřikrášlené lidské příběhy. S hlavní hrdinkou bych sice asi kamarádit nemohla, bylo pro mě však zajímavé číst si o jejím vnímání světa.
Musím uznat, že docela dlouho trvá, než se příběh „rozjede“, přibližně od půlky jsem se však začetla natolik, že přečteno mám za den a půl. Líbila se mi aktuálnost doby (děj se odehrává před a v období korony) a sonda do života běžné české rodiny. Nemám, co bych vytkla 🙂
Pokud rádi čtete o tom, co sami můžete zažívat a znát myslím, že Majonéza k snídani se vám bude líbit 🙂
Náhled: Canva
2 komentáře
Tyhle knížky už vůbec nečtu a jak tak koukam, asi je to chyba 😀 Díky za tip:)
Kniha vypadá mile a příjemně, já jsem ještě od této autorky nic nečetla, takže vůbec neposoudím, zda by se mi její knihy líbily.