Komplex osamělé sedačky

Cink, cink. Tramvaj se řítí do zastávky, kde na značkách postává rozběsněný dav. Ve vzduchu je cítít nervozita, za chvíli to začne. S otevřením dveří odstartuje závod podobný dětské hře židličková, kdy jde o sekundy. Vítěz bere vše, tedy prázdnou sedačku pro jednoho, kterých je ve vagónu málo. Podrážky vržou, lokty odvádí svou práci a rychlé nohy vítězí. Všimli jste si toho? Nebo jsem jediná, kdo sleduje sedačkový souboj? (Tento je možná trochu přitažený za vlasy).

Víte, MHD je můj nejčastější dopravní prostředek, i když si hodně krát z nejrůznějších důvodů přeju aby jím nebyl. Po cestě „sockou“ zpracovávám různé vjemy jak vizuální, tak čichové a ledasčeho si všimnu. V poslední době jsem se začala zaměřovat na oblíbenost osamělých sedaček ku protikladu prázdných míst u sedaček dvojitých. A to i v případě, že je prostředek narvaný k prasknutí. Lidi si totiž často nechtějí přisednout k neznámému jedinci, proto radši stojí. Jak k tomu ale přijdou ty druhé sedačky, chudinky! Tímto článkem se vlastně přiznávám, že to dělám taky! Záměrně volím „samotku“! Proč? Abych si náhodou nemusela povídat…

Otázkou je, z jakého důvodu to děláme. Proč si přesedneme v průběhu jízdy z dvojité sedačky na osamělou, nebo proč tu osamělou volíme jako první možnost. Stydíme se požádat o možnost vystoupit? Nechceme se „družit“? Bojíme se možné komunikace? Existuje na to nějaký psychologický výzkum? Ví to někdo?

Komplex osamělé sedačky se podle mého názoru šíří a možná souvisí s celkovým chováním společnosti kdy mi kolikrát přijde, že každý je tu sám za sebe.

Jaký na to máte názor? A kam si sedáte v případě, že máte možnost?

Nádhled je z Canva. com

Související články

3 komentáře

  1. „Moje“ tramvaje bývají obvykle tak narvané, že je člověk rád, že se vůbec vmáčkne. Přiznám, že se, že když mám na výběr, tak taky preferuji samostatnou sedačku. Zvlášť, když s sebou tahám tašku s nákupem, tak jí aspoň nikoho neutlačuji. 🙂

    Další teorie:
    1) pokud je volných jen pár krajních míst, je vysoká šance, že během chvilky přistoupí někdo starší nebo nemohoucí, a já ho budu stejně muset pustit

    2) lidé s cizími obecně neradi interagují… a to zvedání se a uhýbání, když chce člověk u okýnka vystoupit, může být leckomu nepříjemné

  2. Bohužel ty tramvaje, kterými jezdím já, mívají obsazené všechny sedačky. Škoda! Jinak bych si s gustem přisedla. Pokud tedy daný jedinec ostentativně nesedí na dvojsedačce směrem do uličky a na druhém sedadle nemá položenou kabelku nebo tak něco. V takovém případě jen vrhám pohoršené pohledy.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.